XVIII. XTR MELECHOV 2019

                Tradiční zavírák letní triatlonové sezóny – poslední sobota v srpnu a XTR Melechov. Terénní triatlon na Melechově letos dovršil 18. ročníkem pomyslnou plnoletost a na oslavu mu v sobotu 31.srpna přijela necelá stovka účastníků (76. startovních čísel, z toho 11 štafet). Ještě v týdnu před závodem to vypadalo, že závod nebude mít vyloženého favorita, než svojí registraci odeslal melechovský triatlonový démon Venca Holub a bylo po pr... V užším okruhu favoritů mu papírově mohli šlapat na paty Tomáš Stuna a také tradiční medailista Dan Novotný. Z „domácích“ účastníků nechybí Vystrkovská ekipa v čele s Koubečkem a Pepou Svobodou, světelské „ázetko“ přijelo v čele s Frantou Tichým, za ledečské „Kolaře“ má zálusk na Top 10 určitě Tomáš Vávra. Po dvouleté odmlce přijíždí triatlonová expertka Sandra Kocúrková, v nohách s ještě více než čerstvou vzpomínkou na Mistrovství světa v extrémním triatlonu v Norsku. Znepříjemnit situaci v ženském poli se jí určitě bude snažit Míša Matoušová – obhájkyně zlata z roku 2017. Další ze závodnic, které už doma „kostku“ mají, je Běla Steinbachová.

Označení trati si pohříchu nechávám až na pátek před závodem. Sice si parádně najedu záludná místa na trati, obzvláště rozbahněné a těžbou dřeva „poskvrněné“ lesní úseky před Humpolcem, ovšem nepoměrně větším mínusem je únava z dopoledního švihu, o dalších pořadatelských povinnostech nemluvě. Ráno na prezenci šrumec jako vždycky, těsně před rozpravou si zdrhám aspoň sestavit kolo a dát věci do depa, o rozjetí/rozcvičení není ani řeč. Dělám ovšem horší chybu – žádná příprava jídla na kolo, aspoň jeden suk jsem si vždycky brával. Vůbec letos to pojímá dost střelecky, ani lepení nevezu. Přesun k rybníku, zbývá na mě místo sice hned u výlezu z vody, ale potom musíš s kolem přes celé depo, zkrátka na pytel. Bójky se mi zdají nejdále v historii, ale to remcám každý rok, letos je to moje druhé plavání venku, tak to bude panečku výkon. Voda dost v pohodě - teplotně i vizuálně.

Čtvrt na 11 a štrúdl závodníků se s Marcelovým výstřelem rozbaluje. Kupodivu stejně jako při silničním triatlonu mám prakticky celou dobu volnou dráhu, chvilku tam pro formu pošlu kraula, ale jinak osvědčená prsa, pořád naháním kohosi z Vystrkováků, celou dobu si myslím, že je to Pepa a jakou tedy neplavu kudlu, pak se dozvídám, že Koubeček, tak to můj výkon trochu kazí, čas 11:36 to jen potvrzuje. Nevítězí nikdo jiný než Kamil Bartoš, který zde byl poražen naposledy v r.2014, kdy nepřijel, jeho čas 8:16 (o minutu horší než vloni, tak na těch bójkách dál od sebe možná něco bude).

Depo je tristní, uběhnou staletí, než na mokrou nohu nasadíš ponožky, nicméně v dalším průběhu závodu toto jen velebíš. Hned z kraje zahřívací stoupák na Rohuli, skáču jednoho typa za druhým, ve sjezdu z Melechova mi to borci vrací, jedu to dost zadrženě, jak se pak dozvídám po závodě, rozbil se tu Tom Vávrů. V motanici před sjezdem k cyklostezce se to všechno sjíždí, ze známých registruju kluky z Humpolce (Libor Voplakal a Luboš Němec), Sandra a Honza Neuwirth, se kterým se pak spojuju na asfaltu. Ještě před tím nás ale doslova přeletí Franta Tichý – už jsem viděl hada chcát i koně blít, ale toto ne. Počítal jsem, že se rozstřelí o každý strom, co míjel smykem, ale asi to už někdy praktikoval, tak v pár vteřinách zmizel všem. Kořenový úsek za Františkodolem – pořád stejný kekel jen těžbou ještě zanešený, v jednom místě narušujeme teritorium sršňů, pro nás v tu chvíli štěstí, že ještě nevyhlásily poplach (tuším, že někdo z humpoleckých dostává pigáro). Asi můj nejoblíbenější úsek trati – stoupání na Lipnici – zahajuju v háku za Markem Mahagonim, pak mu pomalu cuknu a sjíždím uprchlíky, vč. Luboše Nováka. Do kopce mi to teda hodně chutná, před hradem ještě odjíždím, Tom Adamovský coby divák hlásí zásek cca 8,5 min. a umístění kolem 20ky. Pod hradem zrovna parkuje svatba, takže proplejtačka mezi svatebčanka, hned to posílám zase do sjezdu, Luboše už mám na triku. Pod kopcem prudká doleva na asfalt, Luboš houkne do kotelny a je pryč, sjíždím ho až v kopci u lesa, pálíme to spolu. V hlavě vím, že se ho musím udržet na ten táhlý asfalt a tam hákovat, cestou sbíráme ještě jednoho typa, přejezd nad Kejžlicí pohlídaný, takže průlet. Luboš jde na špic, poslušně hákuju, střídáme to jakžtakž, pamatuju si to více rovinaté, ale spíš pořád stoupáme. Do kopců tahám já, klukům to moc nechutná, ale možná je to jen taktika, nakonec to zavezu až do terénu, pod nejprudším kopcem Luboš hlásí, že si vystupuje, ale kecák – drží se jak hovno košile. Přichází rozbahněný a rozježděný úsek po těžbě – mám to najeté z předchozího dne, tak snadno odjíždím, bohužel je to pohříchu poslední okamžik, kdy tělo závodí. Mrcasení před Humpolcem, začínám tušit a pak i cítit hlaďák, jontáčem ho nezaženu. Sjezd do Humplu nově (aspoň pro mě) po zpevněné cestě, ovšem moc to nepouštím, Luboš mě hravě sjíždí. Bufet na křižovatce, další chyba – beru jen půlku banánu místo toho, abych se pořádně vybavil, tělo už v režimu hibernace, Luboš zalehává a úročí silničářské zaměření. Bída s nouzí si podává ruku, z Humpolce je to plácaná, jedu sám v území „nikoho“, až v kopci k Rejčkovu mě sjíždí Libor Voplakal a spol. Dědinu jim ještě vzdoruju, ale jen se to ještě zvedne za vsí , obloží si mě jeden za druhým jak patník. Poslední stovky metrů, v hlavě už jsem na běhu. Čas kola 2:04:39, horší jsem zde snad ještě neměl.

V depu připravený supergel od Penca je ve vteřině minulostí, holky Paškovy na bufetu v depu mě dovybavují jontáčem, tak to začíná pozitivně. Stoupání podél sjezdovky samozřejmě jdu, asi v půlce slyším spíkra, který hlásí v depu Pepu Svobodu. Hned si vzpomenu na náš poslední souboj, kdy mě porazil. Mé plochy nohy se jen těžko dají nutit k běhu, ale pokouším se o to až nahoru k rozhledně, zatímco mě dva borci skočí, střídavě jdeme, střídavě cupitáme. U rozhledny obložíme bufet, jontáč to jistí, křeče jsou i tak na spadnutí. Z kopce je to snad ještě horší než nahoru, hned za bufetem se kousají do obou stehen. Kupodivu taktika rozběhnout je lepší než to rozejít, nacházím tempo (netempo), kdy to je celkem cajk, každou chvíli čekám Pepu za sebou. Kilometrovníky na stromech ubývají, padák po žlutý nad Stvořidla, tradiční stoupavý úsek, dusot za mnou a Luboš Sádovský. V dálce poslední bufet, nestavím, seběh dolů je utrpení, nahoru to ale není o moc lepší. Zezadu doslova přiletí Tomáš Slavata, bouchly v něm saze. Borci přede mnou chvíli jdou, snažím se běžet, ale bez efektu, až na poslední louce „docházím“ popraveného Libora Voplakala. Jen se ohlídne, povídám, že na sebe budeme hodný, svorně jdeme, pochod mumií, za námi naštěstí díra. Nahoře se shodujeme, že jediný pozitivum týhle louky je, že je to necelý kilák do cíle. Doplácáme se nakonec, poslední dva kopce běžím, Libor rezignuje, ještě odbočka nalevo a je po srandě.

Běh za 1:05:41, celkem 3:21:56 a 27. místo. Myslel jsem si na top 20, ale co se dá dělat. V popředí se ale děly věci. Není překvapením, že čelo si hlídal osamocený Venca Holub, na běhu také neměl mít konkurenci než do chvíle, než přehlédnul před 2.km odbočku k rozhledně a šinul si to dále po cestě. Zaběhnul si tak 250 m, kdy svůj omyl zjistil a otočil se. Na záda se mu ale nebezpečně přiblížil druhý Tom Stuna, který měl Vencu na dostřel, ovšem ten se nenechal rozhodit a ještě stačil do cíle naběhnout skoro 3 minuty. Druhý tedy Tomáš Stuna, za ním s odstupem dalších 3 minut znovu absolutně bronzový Dan Novotný. Za další 3 minuty do cíle přiběhl Tomáš Máca a po něm první štafeta (stejně jako vloni Mafek – Fortelný – Váňa). 6. a 7. se pak v cíli objevují Lukáš Koutník s Martinem Obešlem, ovšem i oni se na jinak „přeznačené“ trati nevyhnuli chybě a zaběhnutím se dostali před vystrkovského Koubečka, který si jinak běžel nikým nepronásledován. Dodatečnou penalizací se tedy na 6. místě (a především s „kostkou“ za 3. flek v chlapech) umísťuje Jirka Koten. Za ním se na 7. míst dostává ledečák Tom Vávra, který si ustlal ve sjezdu z Melechova, ale s adrenalinem v krvi to ještě krásně umlátil až do cíle, kde se ho ujali zdravotníci v tandemu s maséry. Na 8.místě absolutně končí střelec Franta Tichý, který sice z vody lezl až 62., ale kamikaze jízdou i během to vyšvihnul až do desítky. 9. místo bere Jirka Svoboda - mimochodem druhý z kategorie M59 a top 10 uzavírá stříbrná štafeta Domin - Fnouček - Miňovský. V ženské kategorii se očekával souboj Sandry s Míšou, vítězně z něj nakonec vzešla odpočatější mladší závodnice. Míša založila už na plavání a postupně svůj náskok navyšovala, bronz pak náleží Běle Steibachové.

Ihned po závodu eliťáků přišly na řadu nejmenší, Tom Slavata ještě nestačil přesvléknout závodní kombinézu a už řídil závody dětí. A nutno podotknout, že jména malých medailistů nacházela ne náhodou „podezřelou“ shodu s vítězi mezi dospěláky ;-) Nutno zmínit i další záslužnou činnost - během dne byla vyhlášena dobrovolná sbírka na nadaci Lékaři bez hranic, celkem příspěvek z kasičky plus 10Kč z každého startovného činil 1750 Kč. To vystačí na 20 porodů s lékařskou asistencí plus pitnou vodu pro 3000 lidí / den - díky všem. Narozeninovou XTR párty pak zakončil „medailovo-kostkový“ ceremoniál, který zároveň ukončil léto na Melechově a dal předzvěst blížícímu se běžeckému podzimu. Tak brzy naviděnou.