X. X Kros Stvořidla 2016
Poslední „kapkou“ v melechovském Poháru je X Kros Stvořidla, letos jubilejní desátý ročník. Po několika vyloženě babo-podzimních ročnících nám roční doba ukazuje svou pravou tvář, od rána teploty kolem 3 stupňů, vichr z hor, jen chvílemi vykoukne svítíčko. Dnes si dají pivo cíli asi jen opravdoví milovníci. Na kamenech proti proudu prý fotografický štáb ze spolku Čistá řeka Sázava i s rekvizitami, tak to dnes budeme mít i s hojnou diváckou kulisou na trati. Při prezentaci mám přehled o všech více či méně známých tvářích, nechybí kompletní čelo poháru – Ondra Pajer, Petr Miláček, po nemoci navrátivší se Franta Tichý,Tomáš Vávra, z elitních běžců pak ještě humpolecký Libor Eremka. Možno zahlédnout také Luboše Nováka, kompletní závoďácké trio rodiny Prokůpků, světelského univerzála Jindru Procházku, již jistá vítězka celé soutěže Alča Křikavová pouze v roli fotografky a fanynky, pro etapový zářez si přijela i Sandra Pytlíková, jenž si letos mimochodem vyzkoušela i světovou Xteru v Německém Zittau. Startovka co se kvality i kvantity týče tedy celkem slušná, nicméně po „tučných“ letech s „pelotonem“ čítajícím přes 50 borců je to v kulatý 10. ročník závodu slabší – 43 startujících. Speciální cena je už na startu vypsána pro Ondru Valu, který, vyjma pořadatelského týmu, nechyběl ani v jednom z ročníků. Pohárová matematika je také předem známá, souboj do posledního metru slibuje boj o celkové prvenství Petr vs Ondra, ve hře je stále také bronzová příčka. Předstartovní příprava nic moc, 5 minut do startu a já se teprve oblékám, o nějakém zahřátí nemůže být řeč – no co, zkusím to na vostro z nuly. Laďan mě před startem viklá, zda se neupeču v „plném overallu“, ale později se na trati plácám po ramenou, lehké spopdky a běžecká mikina jsou v cajku, někteří však berou skoro krátkej – krátkej.
No nic, dosti módního okénka a jde se na věc. Druhá řada to jistí, pole position pro eliťáky. Startovní výstřel, už na asfaltu se dělí zrno od plev, záhy rád odcouvám mezi plevy, utíká kvinteto Petr, Ondra, Vávris, Libor a Roman Kocúrek, stíhá je Franta a další dva borci, už na louce to ale přestávám vnímat, nohy začínají s nastoleným tempem nesouhlasit podezřele rychle, o spálených plicích ani nemluvě. Polar mi po závodě dává za pravdu, asfalt tempem 3:00/km a chvílemi i méně není úplně komfortní tempo k povídání. Náběh (nebo spíš našlápnutí) do prvního kopce, osvědčenou rychlochůzí stahuju náskok týpků přede mnou, strachy se ani neotáčím. Asi 3.minuta závodu a já už jsem hotový?? No pro příště vím, že to asi úplně z jedničky jít na start nebyl světový nápad. Franta už padá kontrolovaně střemhlav korejtkem k lanu, pod spadlým stromem se nemusí ani sehnout, já za ním dost nekontrolovaně, jen tak, že tam nehodím kušnu. Ivo Casků přede mnou šplhá po laně, jak kdyby nepotřeboval ani nohy, v mém podání je to dost tristní kopie, po pár vteřinách jsem však nahoře, za sebou slyšet i cítit supící kolegy. Borci přede to jen těžko rozcházejí, haa, teď je orvu, bleskne mi hlavou. Raduju se však chvíli, nohy na prach, jsem rád, že jdu, natož běžím. Houpavá pasáž po pěšince je vážně pošušňáníčko, pořád ale přese mě nikdo nejde, dolů k potoku a opět korejtkem, voda pěkně až do ponožek, kluci přede mnou to ale pouští parádnicově, nepřiblížím se ani o prt. Singláč mezi stromy a kameny, přeskok přes kládku, dole na brzdy, kolega před námi si s obrátkou hlavu nedělá a rubne to doprava dříve, já s Víťou Hemerkou to bereme normálně po značku. V hlavě už mám jen poslední kopec a na chvíli se zaraduji, ovšem pohled zespodu mi vrací trudomyslnost. Tam by byl rychlejší snad i vozíčkář, kluci přede mnou úspěšně navyšují své náskoky, a když se to nahoře konečně trochu narovná, tak si s bolestí uvědomím, že je tam ještě druhá půlka kopce. Snad nejni možný, málo jsem brečel před závodem v tréninku. Kluky mám na dohled, ale jestli jsem je nerubnul tady, tak na zpáteční cestě úplná utopie. Opět trochu singl mezi stromy, soustředím se jen na to natáhnout tu správnou nohu před sebe, dole na levou ruku, letmo se ohlížím a cítím chrta asi 20m za sebou. Kupodivu přes kameny a kořeny to není úplná trága, fotografický štáb spolu s dětmi buduje kulisu hodnou Velké Kunratické. Hynpotizuju trasu, ať už se objeví mírná šikánka před Rodrigovou skálou, kroky za mnou zanikají v mém funění, posledních pár metrů lesa a pak už jen louka. Roztočím nebo spíš zvolna rozkroužím nohy do cvalu, oba borce přede mnou na dohled, ale bez šance k přesejpce v pořadí, ovšem dupot za mnou a suverénní předjetí Lubošem Novákem mi zaráží poslední hřebíček do futrálu. Ještě pár pikometrů se ho snažím rádoby hákovat, ale už jsem na limitu momentálních možností a to jsme teprve v půlce louky. Potěš koště, po ohlídnutí vidím typicky modrý dres Vystrkovských pistolníků a rozhodně ke mně nemá daleko. Zaplať šmoula asfalt, natahuju krok, před očima rudo, dýchám snad už dvakrát do jednoho kroku, dusot za mnou slyšet ale pořád stejně, vydržet, ještě 30, 20, 10 metrů…tráva v pangejtu a plíce o kus dál.
Tak bolavý kros pamatuju naposledy v běžeckých začátcích. 21:03 a uzavírám první desítku, onen Vystrkovský pistolník nebyl nikdo jiný, než nejmladší z tamní výpravy – Matouš Prokůpek, jenž zopakoval své 11. místo z loňska. Časem téměř o více než 2 minuty si pohoršuji proti loňsku, to hovoří za vše a nutno podotknout, že „domácí“ závody vyjma 120 se mi letos vyloženě nepovedly. A co samotný boj na čele. Jak patrno z úvodu, čelo se hlídalo prakticky celý závod, Libor Eremků v sobě ale našel dostatek sil a ještě z toho brutálního tempa byl schopen nastoupit a klukům trochu cuknout. Vítězí v čase 17:56, čímž prakticky opakuje výkon z lońska. Petr Miláček zkouší Ondru urvat celý závod, ale ani několikero nástupů ho nerozhodí, doběh po asfaltu už je pro diváky, oba jsou si vědomi, že už stejně plnohodnotným špurtem Pohár nezvrátí, i přesto Ondra symbolicky Petra šoupne před sebe. Bramboru bere skvělým výkonem Roman Kocúrek ze „Sandřiného“ PTeamu, ledečák Tomáš Vávra nakonec po několikerých přesejpkách udolá Frantu Tichého a v čase 19:39 uzavírá TOP 5. Šesté místo tedy pro světelského matadora, 7. pak pro juniora Víťu Hemerku, 8. Ivo Caska a 9.flek pro Luboše Nováka. V ženách si pro suverénní vítězství dobíhá Sandra Pytlíková, která si časem 25:51 opět posouvá své dosavadní maximum.