Triatlon Melechov 2013
Poslední sobota v červenci a Melechovský triatlon k sobě patří stejně jako Captain Morgan a Cola. Panu Juklovi zbylo asi po Kolem Melechova ještě trochu luxózního počasí, a tak ho věnoval Jirkovi Pechovi na triatlon. Dlouho před závodem je jasný, že se znovu po roce budeme pražit na melechovských pláních v tropickém vedru. Po příjezdu na Horní Paseky to vypadá na pokoření 3 ciferného počtu borců a je tomu tak – celkově 102 závodníků. Nechybí obhájce vítězství Venca Holub a prakticky nikdo z loňské top10, Ondra Sedláček pro letošek volí variantu štafeta spolu s Jakubem Turkem, objevuje se i elitní x-terrácký závodník David Janda. Z Pohárových adeptů si samozřejmě slušnou dělbu bodů nenechal utýct Ondra Pajer v závěsu s Frantou Tichým, do pořadí se prý chce letos vložit i Tomáš Dvořák (ne desetibojař, ale ten ledečský), tak uvidíme. S Tomášem se vsázíme, kdo koho na triatlonu porazí, už předloni to bylo o pár desítek vteřin.
Půl 11 a výstřel na hrázi dává pole závodníků do vesměs chaotického pohybu. Pole position přepouštím Ondrovi Pajerovi, hned z kraje tam za ním zkouším poslat kraula, ale zůstává jen u přání, takže spíš sleduju dění před sebou z prsařského stylu. Co chvíli schytávám kopačku nebo lepáka přes hlavu, po několikerém opakování už mě to přestává bavit a vystupuju si na kraj pelotonu – sice plavu úplně do kelu, ale aspoň nejsem otloukanej jak píšťalka. U bójky jako každej rok řecko-římskej zápas, po pár vteřinách jsem „mimo žíněnku“. Periferně před sebou vidím Polaráckej dres a vylučovací metodou ho přiděluji Vaškovi. Parodií na kraul a celkem obstojnejma prsama se na něj dotahuju, ovšem peloton mě opět odměňuje několika správně mířenými ranami do slabin a tak se už o žádný námořnický manévry nepokouším. Z vody se spíš plahočím, hádám, že za mnou jsou už jen bezrucí a děti do 5 let, ale čas celkem dobrejch 7:39.
Do depa vbíháme současně s týmovými kolegy Miguelem a Vaškem, ti si stěžují, že se jim motá hlava, já jsem mezitím úplně tragickej a místo toho, abych jednal instinktivně, přemýšlím, jestli jet naostro nebo brát pumpičku a lepení. Zmůžu se nakonec jen na sebrání Carbošneka a mažu na silnici. Kopec do Paseky zkouším vyletět, což se i celkem daří – kluci z Vystrkova jakoby uprostřed stáli, když je míjím (aby mě pak stejně pod Zahrádkami dojeli). Na horizontu dojíždím dva borce – jeden z nich má hrazdu a vysoký kola. V lese nad vsí je epesní novej asfalt – to je úplně jiná liga než to Paříž – Roubaix co tam bylo odjakživa. Bohužel abychom si nezvykali na luxus moc, před křižovatkou v Horách kus chybí a je tam štěrk, takže zatáčkou skoro „dveřma napřed“. V serpentině před náma vidíme další dva týpky, beru za to a za chvíli už je nás 5. Chvíli se točíme jak špatně seřízenej orloj, ale pak diktát tempa přebíráme spolu s borcem s hrazdou. Do Brunky nic zvláštního, jedem kudlu všema směry. Před námi je další skupina asi 6 lidí, před Humplem se na ně zkoušíme dotáhnout, ale bez výsledku. Občerstvovačka v Humpolci probíhá jen teoreticky, děkuju, že nic nechci, tak mě aspoň týpek zleje vodou :-) Vlny podél dálnice nám na palubu přiženou odpadnuvšího Ondru Hromádku, z flotily si naopak vystoupí jiní dva borci. Ondra se chvíli drží zpátky, aby v Koberovicích v kopci zkusil znovu poodjet – nástup chytáme a pomalu se rychtujeme do Zahrádek. Když najednou vedle mě hukot jak blázen, z prázdna se nejdřív vynoří kapkovitá přilba, černý jezdec na časovkářským speciálu a za ním skupina asi 10 lidí (mimojiné Franta Tichej, Pepa Svoboda, Jindra Musil či Tomáš Dvořák). No potěš koště. Franta jenom hlásí, že je veze černej express a směje se od ucha k uchu. Tomášovi blikaj oči, „no tys mi tu chyběl“. Hlásí, že to jede neskutečně a já tuším, že výhra je v „ptdachu“. Těsně před kopcem pohlcujeme i skupinu před námi (v ní i Tomáš Vávrů), takže do Zahrádek vjíždí slušnej balík. Ondra Hromádka za to bere hned z kraje, tempem alá Roman si ho za chvíli docvaknu, za sebou si vezu ještě Tomáše Vávru, ale ten si v serpentině vystoupí. Co si tady nenajedu, to už nenaběhnu. Čas kopce průměrnej, ale stačí to, v lese na novým asfaltu to potom letí ještě víc. V depu mi hlásí 12. pozici, což dává slušnou šanci na TOP 20. Čas kola se poprvé daří stáhnout pod hodinu.
Chvíli po mně přijíždí i torzo balíku, při opouštění depa ještě dostávám za běhu Frantu z kombinézy (málo platný, svlíkání mám natrénovaný víc než běh). Z kopce dolů k rybníku zase hrůza hrůz, předbíhá mě asi 5 lidí, já jenom natahuju nohy a snažim se na ně taky dopadnout. Kopec na Rohuli je spíš ubíjející než ubíhající, přesto se mi ho daří vyběhnout za vnitřního oblbování, že za támhletou zatáčkou už ale vážně půjdu. Nahoře na občerstvovačce beru vodu, ale efekt spíš Miss mokrá kombinéza. Každou chvíli čekám zezadu Toma, ale zatím ticho po pěšině. Ten přiletí až v Rejčkově, stačím ho jen plácnout a když mi mizí v dáli, Jarek mi v hlavě zpívá „ušima bimbají, kopýtka máchají, chvilinku si odpočinou a pak dál se wydají...“ V dálce vidět Horní Paseku a úplně se leknu, jaká je to ještě sakra dálka. Kopejtka mě taky pálí, ale na odpočinek není čas. Tomáše mám pořád na dohled, ale to je tak všechno, co s tím můžu udělat. Konečně je tu vesnice – teď se teprve ohlídnu a za mnou tak 30 m borec. Natahuju krok, do prudkýho výběhu k cílový rovince dávám všechno a náskok si už udržím. Běh jsem nakonec sfouknul stejně jako kolo v „osobáku“ (29:32) – čas je to sice zoufalej, ale aspoň je prostor pro jeho vylepšení.
Čas v cíli nakonec 1:36:35 a 19. pozice. Vytyčená TOP 20 splněna, vylepšení času taktéž, takže good job. Nějakej rok už to bude, co si pohár bere jedna a táž osoba – Venca Holub. Opět posouvá rekord trati, po letošku má hodnotu 1:25:54, když jenom cyklistickou část ovládl s náskokem víc jak 1:30min a připomíná tím čaroděje Wigga z loňské Tour. Druhá v cíli je štafeta – duo Ondra Sedláček a Jakub Turek, třetí v cíli je potom x-terrák David Janda. Ze známých se ještě v TOP 10 umísťuje na 6. místě Jirka Beránek, Ondra Pajerů pak na 9. místě sbírá mimojiné i nejvíc Pohárových bodů. Franta Tichý 12., když ho v běžecké části porazil jenom „odpočinutý“ Ondra Sedláček ze štafety.
Mezi ženami vítězí Veronika Floriánová (1:51:00) v čistém spurtu s Petrou Váňovou, 3. pak v závěsu za nimi Martina Pelánová.
Tomáš Dvořák doráží do cíle přede mnou o 31 vteřin a odváží si z Pasek můj skalp. Výborně si povodil kolo, i když se asi vydal víc, než by sám chtěl a pak na běhu už neměl prej takovej „drive“.
Vláďa Trýbů po vynucené tréninkové přestávce nabírá (bohužel nemůžu přidat nic dalšího :-D – promiň Vláďo), takže to bylo na jeho výkonech na trati krapýteček znát. Závod dokončuje na 74. místě a ještě stačí zaplnit fotogalerii usměvavými fotkami.
Boj o Melechovský pohár již získává jasné obrysy - Ondra Pajerů si odvezl z adeptů nejvíce bodů, Franta Tichý sice nezůstal pozadu, ale uvidíme, jestli udrží na Xteře krok a hlavně na podzim co si vyloví z Šeptouchovského hvozdu a Stvořidelských peřejí.
Za necelý měsíc naviděnou opět na hrázi v Koutech, tentokrát na perle Poháru - Melechovské Xteře 8-)
autor: Martin Knytl