Kolem Melechova 2014
Půlka července je tady a s ní započalo svou druhou dekádu i tradiční silničářské klání na silnicích kolem Melechova. 11. ročník pořadatelé ozvláštnili tím, že trochu pozměnili léty zaběhlou trať – vynechán byl úsek vedoucí do Světlé přes Lipničku, přibylo nové stoupání do Kališť, obávaný Pinkasák byl zařazen do prvního okruhu a prubířský kámen – stoupání ze Zahrádky na Podivický vrch je nově až v samém závěru, délka zůstává na 67,5 km.
Do Meziklasí vyrážíme po ose, aspoň si trochu protočíme perka. Počasí jako přes kopírák s loňskem - palermo jak blázen – s výjimkou vichru z hor, který nám to asi dneska slušně znepříjemní. Prostor prezentácie je nově přesunut k zastávce a catering do blízkosti kapličky. Zatímco stojíme ve frontě na číslo, pořadatel Pepa Jukl zpovídá s mirkofonem vytipované černé koně a kobyly závodu. Nechybí zde obhájce z loňska Luboš Němec, silné zastoupení tady mají brodské „zebry“ z Veloservisu v čele se Zdeňkem Machačem, přijela i početná sestava z Vysočina cycling teamu, pár závodníků z brněnského Favoritu a z domácích borci v modrém z Vystrkova s novým leadrem pro celkové pořadí Jindrou Musilem. Ti, kdož chtějí promluvit do celopohárové dění, jsou tady taky, vedle melechovského Sagana Ondry Pajera lišák Franta Tichý, nevyzpytatelný Ondra Hromádka a ledečský Tomáš Dvořák. I ženské pole je slušně nabyté – vedle elitní dráhařky Jarmily Machačové, která si v rámci tréninku střihne plnou porci km, jsou zde Anička Kolářová, Sandra Pytlíková i Jarmila Machačová st.
11. hodina je tady, bum prásk a 76 žiletkářů (na chlup stejně jako vloni) se vydává na trať. Většina startuje na hrubou pilu, čekám, že v prvním kopci to budou dostihy, ale jede se v poklidu. Prudká doprava před Dolákem bez problémů, držím se tak v půlce balíku. V Loukově pořád ticho po pěšině, tady už se vloni trhaly řetězy a praskaly kliky. Až do první serpentiny klid před bouří, pak se to rozjíždí. Ač to rvu co to jde, cedim balíkem a když se ohlídnu, za mnou nikdo. V dálce před Catusáckej dres Franty Tichýho, je to rozesetý na jednotlivce, pomalu se to ale dává v kopci dohromady. Ještě před Rejčkovem dojíždíme Ondru Hromádku – stačím ho jen pozdravit a dál se věnuju svý „pumpičce“, na skupinu před náma máme tak 50 m. Na návsi na horský prémii fandí mraky lidí, puntíky do soutěže o krále hor na nás ale nezbyly. Za Rejčkovem se to formuje, dolů do Koutů leteckej den, carbonům se sjezdy líbí, až se bojím kouknout na rychlost. Za vsí na rovině vidím něco kolem 55km/hod, protočíme se a odbočka na Bojiště. Fouká nám do zad, ale jen to nad Ledčí otočíme k Pinkasáku, vichr do ksichtu. Projet kolem Veliký a už koukám, co tam do tý „stěny“ loupnout. Ondra Hromádků jde dopředu, nahoře se ale čeká. Mňo musím uznat, že takhle po začátku to zas tak hrozný nejni, vloni už se tady nastupovalo a rozhodovalo o výsledku. Skupina před náma pomalu ujíždí a my se s tím smiřujem. Nic zásadního se nejede, přece jenom to nejtěžší nás teprv čeká. Sjezd do Meziklasí, před vsí jdu dopředu s Frantou, na návsi na spurtérské prémii už jsou „zelený“ body rozdaný, tak jedem dál, z bouřlivý atmosféry ale mrazí v zádech. Kopec k Doláku na pohůdku, průjezd taktéž. Napojení na hlavní Humpoleckou, vedle nás přijíždí Franta Tichý ml. s plným autem ženských a povzbuzujou, na odbočce na Kaliště čekají znovu – má to Franta slušně vošéfovaný, to se musí nechat. První část kopce jedu neznám, začátek to rvem po větru skoro 40km/hod, ale pak tempo přece jenom padá. Bohužel zjišťuju, že padá jenom moje, skupina jede dál. Posílám tam rychle tabletu poslední záchrany a po vzoru feťácké mládeže jí cumlám pod jazykem. Ztrácíme Ondru Hromádku, Frantovi se dle jeho projevu taky nejede o moc líp, o čemž mě přesvědčuje přáním: „kdyby sme tady tak vydrželi“. V naší grupě tvrdí muziku i Jaromír Tomek z Veloservisu – ročník 52 a já jenom čumim, jak mu to letí, zatímco já si tam cumlám bonbon. Až před Kaliště je to utrpení a bída s nouzí, naštěstí ve stoupání do vsi se chytám a hrozba osamění na trati zažehnána. Na čas. Do Humpolce se nikomu moc nechce jet, občas se protočíme na špici v pár lidech, ale spíš se jede údržba. "Joo příští tejden o triatlonu se tu pojede jiná podlaha" povídám Frantovi. Odbočka nazpět, nad Humpolcem se to natahuje, ale vítr zaplať šmoula spíš zezadu, takže žádný ztráty. Dálniční hupy jakž takž, do Speřic to z kopce roztáčím a zkouším to trochu natáhnout, ale bez úspěchu – ve vsi sme zase kompaktní, všichni už se rychtujou na Zahrádky. Posílám tam „karbošneka“- samozřejmě si ho půlku vykydám na ruku, tak aspoň tu druhou. Odbočka na Podivickej vrch, řadim obvyklej převod a očekávám obvyklou rychlost, ale ono prt. Zezadu slyším Frantu, jak říká, že to ani nevyjede a já pomalu začínám věřit v to samý. Z pěkný pozice na čele skupiny cedim až na konec, nohy chcíplý, vítr proti a v první zatáčce už má skupina jasnej odstup. Do serpentiny se to ještě snažím docpat, ale pak už odpadám. V druhý serpentině se ohlídnu, Franta ještě s dalším borcem kus za mnou – tak aspoň že tak. V lese na asfaltě už myslím jenom na to, že je to poslední kopec a čumim tupě na přední náboj, jen se bojím ohlídnout. Konečně sme nahoře, Frantův fun club už tam vyhlíží svého svěřence, já na nic nečekám a pálim to k Horní Pasece. Ještě v lese mě dojíždí borec a se slovy: „pojď, trochu do toho šlápnem“ jde přese mě. Asi na pikosekundu se zvedám, ale hned na to zase peču a nechávám ho jet, tepy se ustálily na pěkných klidových 175. Odbočka na Rejčkov, ani se neohlížím a jedu co to dá (v tu chvíli spíš už skoro nic). Dososávám poslední zbytky jontáče, sjezd k Loukovu skoro nevnímám, těsně před ním periferně vidím dva stíny za mnou. Jeden z nich mě za chvíli střihne a je to Franta. Před lehkým brdkem doráží borce přede mnou, já se taky dotahuju a jdu do čela. Čekám nástup a ono nic – nahoře koukám, že jsme ho s Frantou setřásli. Rvem to k odbočce k cíli. Na silnici značka ultimo kilometro, rozjíždím to do mírnýho kopce na pilu, ale žádný extra tempo, Franta a jeho stín za mnou. Mám to zkusit nebo počkat až na náves - ten lišák to rozhoduje za mě, když vlídným hlasem zezadu pronese: „tak jsme to zvládli“, čímž mi vysype všechny spodky z rukávu a je jasný, že si to necháme do cíle. Bok po boku jedem do posledních zatáček, on vpravo, já se vlevo ještě vyhýbám motorce, ale mám moc těžkej převod a Franta si na mě nakonec smlsne.
Čas 2:05:29 a 33. místo v cíli žádnej zázrak – proti loňské TOP 20 je to mírný rozčarování, ale co se dá dělat. A jak probíhal závod na úplném čele. Ve stoupání na vrchařskou prémii v Rejčkově se utvořila skupinka favoritů, z níž to nejprve zkusil Luboš Němec, přes něhož se ale pro puntíkatý body převalila trojice Jarda Sláma, Zdenda Machač a Tomáš Poslušný a v tomtéž pořadí projeli prémií. V úniku zůstal Tomáš Poslušný, ostatní favorité se sjeli a čekalo se na další příděl bodů – tentokrát zelených spurtérských. Tomáš Poslušný si náskok uhájil a prémii vyhrál, za ním se však strhla dramatická bitva, v níž to někteří v prudkých zatáčkách na návsi brali skrz trávu a křoví. Druhý byl nakonec Kamil Němec a třetí Jarda Sláma. Ve stoupání do Kališť se nic zásadního neudálo, borci přijeli spolu a dělit se to začalo až za Humpolcem. V kopci od Zahrádek si rozhodující náskok vybudoval Jarda Sláma, před cílem ještě docvaknul svého juniorského týmového kolegu Jirku Virgla a v cíli oba oslavili vítězství ve své kategorii (čas 1:54:03) a úspěšný víkend jejich týmu. Hned za Jardou Slámou Zahrádky nejrychleji vyšlápnul Robert Lafuntál, avšak dvojice za ním Zdeněk Machač s Petrem Novotným ho docvakla, setřásla a poprala se o zbylá místa na bedně. Zdeněk nakonec uplatnil svoje spurtérské vlohy a dojel si pro druhé místo.
V ženské kategorii došlo během závodu bohužel k jinému dramatu. Velká skupina holek to po projetí sprinterské prémie a výšlapu k Dolnímu Městu střihla podle šipek z prvního kola znovu na Rejčkov místo do Dolního Města a připravila se tak o boj o cenný vavřín. Pro ten si nakonec dojela Anička Kolářová v čase 2:01:21 před Jarmilou Machačovou starší a Sandrou Pytlíkovou. Uznání a titul nekorunované královny si zaslouží ale i Míša Dospělová, která pro změnu zbloudila na trasu elitní mužské kategorie a časem 2:30:05 za sebou nechala i pár borců.
A jak dopadli známí melechováci. Na 19. pozici s časem 2:00:52 skončil Ondra Pajer a bere nejvíc bodů do Poháru. Až do Humpolce se držel v první skupině, ale pak už toho měl plnou vycpávku a koukal to hlavně doklepat do cíle. Ondra Hromádka na 39. pozici – první půlku závodu si počínal aktivně, ale s přibývajícími km už ho šťáva opouštěla. Na 46. pozici přijíždí matador Jindra Musil – ten se držel ve skupině spolu s Tomášem Dvořákem a Zbynkěm Motlem, v Zahrádkách chlapci přiložili pod kotel a Tomášovi ujeli. Ten přijel do cíle minutu po nich na 48. místě a dvě místa za ním přijíždí další vystrkovák Pepa Svoboda.
Tropické počasí vysálo nejen veškerou sílu ze závodníků, ale nedlouho po vyhlášení výsledků a tomboly i zásoby piva v catering stanu, takže nezbylo než se rozloučit s kamarády, poděkovat pořadateli za organizaci a vydat se k domovům dokoukat třeba to, jak si to švihají „kolegové“ na Tour ;-)
Tak sportu zdar a cyklistice zvláště 8-)