Report Marťas BŠ 2013
Běh Šeptouchovem 2013
Čas letí jak Rychlé šípy ze Stínadel a jen co jsme ometli z běžeckých bot prach z melechovské XTerry, už je zase čeká závodní nasazení. Na řadu přichází čistě „rychlonožkové“ běžecké podzimní etapy a první z nich je podnik skoro nejtradičnější – Běh Šeptouchovem. Proti loňsku se termín o týden posunul, počásko ovšem posun ignorovalo – obloha jak z alabastru, slunce praží jak na rovníku. Start elitních kategorií je v 11, na místě je už dlouho předem většina startovního pole obou kategorií. Hned z kraje potkávám Ondru Hromádku – dnes pouze v roli fanouška. Marcel Pašků letos také vynechává a účastní se coby obrazový dokumentarista. Opodál se rozcvičuje Ondra Pajerů, nechybí duo z Catusu - Franta Tichej s Jirkou Beránkem (tato trojice si to asi rozdá o vítězství, protože chybí obhájce Jirka Brychta), silná enkláva humpoleckých závodníků – ať už z Vystrkova či z Équipe sans limites. Ledečský Tomáš Dvořáků už probíhá trasu a má už obkrouženej skoro půl maraton. Pohárová matematika je následující – Ondrovi stačí na celkové vítězství nechat Frantovi minutu na obou závodech, já bych pro změnu neměl dostat od Tomáše kolo, abych to byl schopnej na Stvořidlech jakžtakž reálně udržet na bedně. Joo, to bejvávaly na Šeptouchově časy, kdy jsme si s Peťasem Svatkovým stihli pokecat o elektronický Ultegře a pak si to rozdat v posledním kole. Tomáš je jinej sekáč, ten se nezakecá...
Před námi jdou ještě holky – na startu z neznámých důvodů chybí Martina Pelánová – průběžně vedoucí žena v Poháru. Tím tak dává volný nohy Sandře, jenž si zajistí celkové prvenství, i kdyby to jenom obešla. Holky si střihnou dvě kola, už po tom prvním je jasný, že havlíčkobrodská Lada Nováková před sebe nikoho nepustí a vítězí o „karavanu parníků“.
Posléze už jdeme na start my (trochu nepochopitelně nejprve veteráni, potom mladší kategorie, ale budiž – tady nerozhoduje prvních pár metrů). Výstřel a 31 závoďáků jde na věc. Hned se snažím dostat dopředu, ve výběhu po kořenech to jde jako prt, čelo neletí jako dycky. Držim se tak kolem 5. místa, konverzace vázne, zepředu je slyšet jenom cvakání Frantovejch treter. Celej seběh na louku je na bahně, někteří se silničním až okruhovým vzorkem na botách maj co dělat. Ani výběh po louce první skupinu nerozdrobí, v hlavě mi blikne myšlenka na zavedení skupiny do cíle z prvního místa – je to blbost, ale kdy se mi poštěstí přiběhnout sem ve vedoucí skupině. V bahnitým úseku č. 2 před sešupem do cíle jdu dopředu, klesání k slavobráně a koukám – kýho šlaka - Tomáše Dvořákovýho napadlo to samý. Je to zralý na fotofiniš, pokračujem dál do druhýho kola. Zrovna když si řikám, jak to celkem běží, mě Franta a spol. přesvědčují o opaku – hned na kořenech za to berou a rázem jsou odskočený. Lukáš Jirák se tam chvíli drží, ale za chvíli ztrácí taky, mám ho na dostřel, ale na nějaký větší dobíhání to teda ještě nevidim (ono ani potom, ale o tom potom). Už to taková pohůdka jak v prvním kole nejni, oční kontakt na čelo ale neztrácím ani v cíli druhýho kola. Lukáš se drží tak nějak stejně, za mnou jeho týmovej parťák Libor Voplakal – chvíli přemýšlim, že si ho nechám doběhnout, ale radši na to peču a nemrhám náskokem. Jirka Mašek mi hlásí odstup od Toma – po 3.kole je to asi 45 sec, po 4. už něco přes minutu. No to potěš koště, v deliriu si počítám teoretický odstup v cíli a morálně mě to slušně rozsekává. K Lukášovi se ani o píď nepřibližuju, na podrážky už mi dejchá Libor, až se mám strach otočit. Závod se přehoupne do druhý půlky, po trati je celkem dost lidí, co fandí, za což jim přeju královskou odměnu. Píchá mě v boku jak blázen, zkoušim snad všechny způsoby dejchání a nedejchání, ale je to plat prtný. Po 5. kole už je to 1:30 ztráta na Tomáše, Libor mě dobíhá v půlce 6. a Jirka mi hlásí dalších 25 vteřin navrch. Tak to haló pane :-( Libor mi na kořenech trochu poodskakuje, ale na rovině už ho zase mám. Ujišťuju se u něj, že sme v 7.kole. Běží v „prstovejch“ botech – sám si to nedovedu představit v tim něco vytvářet, ale na louce v bahně je o dost rychlejší a nastoupit mi ještě ve výběhu, tak jsem passé jak klobouky. Zdálky už na Jirku volám, ať mi neříká rozestup – jeho pohled na mobil a poznámka: „Dobře, nebudu tě znervózňovat“ mi moc sil nedodají. Každou chvíli čekám Franťouna a spol. na jejich lítajících kobercích, ale pořád nic – až když probíháme cílem, tak je za námi slyšet halas diváků a odhaduju cílovej spurt. Ajaj – jestli je tam Tomáš, tak jsou body v „ptdachu“. S Liborem se moc nekocháme, má lehkej náskok, ale na kořenech ho smazávám a jdu přes něj, Lukáše máme povážlivě na dohled. Dáváme borce o kolo zpátky, ale vůbec nevnímám – seběh na louku, Libor hází spíš řečnickou otázku: „Dáme Lukáše?“ Vtipní to hoši z „týmu bez hranic“ a já nechápu proč zahalasim, že jo. Zase proletí bahnem jak čečetka, já se tam plácám. Naštěstí nic zásadního, do výběhu jdem oba vedle sebe a oba si nastupujeme – nechávám tam všechno a nahoře mám asi 2 metry. Ani se neohlížím, Lukáš je kousek přede mnou, ale letí letí. Náběh do cílovýho klesání a už vím, že ho nedám, Libor je bezpečně za mnou.
Čas v cíli 33:45 a 7. flek celkově. Tomášova hláška v cíli, že už je tam 5 minut, mě dodělává úplně, naštěstí je to „jen“ 2:16 min. Průběh na čele následující – velkou většinu závodu odtáhnul Ondra Pajer, vezoucí si za sebou duo z Catusu. Mezi nimi se rozhodovalo až v posledním kole, kdy to nejdřív lišácky v bahně zkusil Franta, Ondra uvisel, ale Jirka ztratil, ve výběhu opět nástup, Ondra se drží v poho a Frantu dává ještě před náběhem do cílovýho klesání. Vítězí v čase čistých 30:00 dvě vteřiny před Frantou, za dalších 32 vteřin si dobíhá pro bronz Jirka Beránek. Bramboru ukořistí v cíli právě Tomáš Dvořák (v kategorii však bronz) a podium uzavírá David Konůpek z chotěbořského Turba.
Ondra neponechal nic náhodě a vítězstvím na Šeptouchově nenechal nikoho na pochybách, kdo je letos nejúspěšnější závodníkem. Boj o 3. místo se také trochu vyjasnil - Tomáš Dvořáků by musel na Stvořidlech přesvědčivě vyhrát, aby urval bronz. Závěrečným střípkem do Melechovské mozaiky je za dva týdny Stvořidelský Kros, tak si ho nenechte utýct :-)
autor: Martin Knytl