MARŤAS REPORT KM12

KOLEM MELECHOVA 2012

 

V půlce července se v diářích většiny místních „žiletkářů“ objevuje silniční klasika Kolem Melechova – 2.podnik melechovského poháru. Hlavní závod je na 67,5km a trasa vede přes ty nejhezčí kopce, co se tu dají jezdit. Na start do Meziklasí příjíždím společně s Tomášem Adamovským po vlastní ose – aspoň si tak zkusíme poslední kilometry závodu přes Pinkasák a všechny Lhoty. Náves už je slušně zaplněná, jdeme na registraci, kde už organizátoři pomalu začínají kovat dvacetikoruny (startovné je 60 Kč, takže si každý nese papírové „čento“ ) a přípínáme čísla na dresy. V davu se objevují tradiční účastníci – obhájce prvenství Vašek Holub a další „žluťáci“ od Valenty, Zdeněk Machač a ostatní „zebry“ z Velosportu, dále pohároví adepti Franta Tichej z Catusu, Pepa Svoboda a Jindra Musil z Vystrkova, Petr Svatků, Ondra Hromádka a další borci. Během předzávodního briefingu nás baví závodník – recesista na retro kole a místní důchodec – notor, který vytrvale pokřikuje z prahu svého domu, ať vypadnem pryč. Vzhledem k ideálnímu počasí to vypadá na nový účastnický rekord (vloni 73, letos 82), takže při rozpravě na startu se ani všichni pomalu nevejdou do příslušného koridoru. Marcel Pašků procházející se svou dcerkou se snaží ještě uvolnit atmosféru poznámkami typu „uhněte kolisti, tady se jede nějakej závod ne?, vyhnat vás ze silnic…“ :-D . Start je v 11hodin, čelo pelotonu je na začátku zajištěno nejen pořadatelským vozidlem, ale i policejním doprovodem – hold když na ředitelství sedí normální rozumnej člověk, tak to jde bez problémů, v Plzeňském kraji aby se chudáci cyklisti pomalu zamysleli nad nějakou formou defenestrace…

Startovní výstřel a peloton se dává do pohybu. Stojím celkem vepředu, takže do prvního kopce no problem. Jedu ho na kašpara a vzadu něco zlýho, většina to valí na „španěla“. Čelo okupují vesměs valenťáci a zebry, zas taková kudla se ovšem nejede. Když míjíme první domy po kopci, vybíhá ze dvora „podvraťák“ a smrdí to hromadnou kolizí, naštěstí to všichni ustojí. Klikatý úsek do Mariadolu zvládáme celkem v poklidu, držím se trochu zpátky, abych nikoho nesundal popř. se do ničeho nepřipletl. Prudká zatáčka v kopci udělá v balíku díru a před Lipničkou to dotahování dost bolí (ostatně přesně jako vloni), ale do Světlý na obrátku přijíždím už zase celkem vepředu. Hned za ní to v kopci padá - jsem daleko, takže slyšim jenom šlehu o asfalt a pár „vaginálních opisů“. Co zatáčka, to dostihy. Chvíli ty díry mezi jezdci ještě pochytávám, ale před Závidkovicemi už jsme odpadlá skupina. Na můj vkus dost brzo. Vepředu vidím kluka v Eleven dresu a přiřazuju ho Ondrovi Hromádkovýmu, ovšem když ho docvakávám, je to někdo jinej. V odpadlý skupině je se mnou i Franta Tichej, tak si vzájemně postěžujem a jdem na špic. Na rovině před Radostovicemi se vzorně všichni protočíme, rychlost ke 40km/h a při sjezdu k Dolnímu Městu už sme zase v prvním balíku. Skrz Dolák nic extra, jenom po rozbitý silnici je to o defekt. Ještě před odbočkou na stoupání do Rejčkova to padá znovu – tentokrát těsně přede mnou a tak tak se vyhejbám. Přijíždíme k Loukovu a už z dálky je vidět špalír lidí a aut kolem silnice. Naivně si myslím, že už to cyklistické fanouškovství proniklo i sem na ves a je to jak na Tour, ovšem po bližším prozkoumání a zjištění věkového průměru obecenstva 60+ se klaním k verzi, že prostě skončil kostel. Neva, pálíme to dál. Přesně podle předpokladů to čelo opět rozjíždí, držím se ještě do první serpentiny, ale pak už to nedávám a odpadám. Je nás tam víc a ještě chvíli živíme naději na dojetí, ale už ve stoupání před Rejčkovem je jasný, že sme pasé. Je nás tam 8 – mlaďas v Eleven dresu, týpek v červeným trikotu, borec s Hervis dresem, týpek se žlutým kolem a 3 mazáci – Franta Tichej, borec v BBB dresu a „zebra“ z Brodu. Smažíme to dolů ke Kouťáckým rybníkům, rychlost přes 60, na čele Eleven a jede, jako kdyby rozjížděl spurt Cavendishovi (ostatně on tak jel každý střídání). Rozbitá silnice za vsí si vybírá svou daň a míjíme kluky, jak spravují defekt. Odbočka na Kamennou Lhotu, mazáci nabádají ke zvolnění a pouští na čelo mladý – chvíli tahám, pak předávám žezlo dál. Sjíždíme dolů, na čele opět Eleven a opět střelba – zezadu už se ozývá, ať mu nikdo nestřídá…Odbočka na Zahrádky, tak čekám, že se tempo ustálí a přestane se bláznit. Kupodivu prosby vyslyšeny a jede se celkem obstojně. I Eleven se zklidnil, a tak kecám s Frantou. Serpentiny projíždíme ještě relativně v klidu, ale v lese už se to zase rozjíždí a sem rád, že sem rád – tepy radši nesleduju, čas kopce 10:20 (po odbočku na H.Paseku) je o fous lepší než vloni (10:32). Ještě před vrcholem nás na biku dojíždí Frantova podpora z Catusu, na vrcholu pak Vystrkovští hlásí přes 3minuty na čelo. Až do Humpolce se žádný dostihy nedějí, celkem vzorná „časovka družstev“ včetně ukázkovýho terezínu. Hned po výjezdu z Humplu je všem jasný, že nazpátek to bude proti větru a tak každá díra bolí dvojnásob. Táhlý stoupání podél dálnice vybízí k nástupům a dopředu jde Eleven, takže všichni ze sedel a rvem to za ním. Dojíždíme Sandru, chvíli jede s námi, ale další změna tempa jí „zabíjí“, ještě stačí prohodit něco ve smyslu „dneska tady všichni zdechnem“  a mizí za námi. Tak tak se držim skupiny a bolí to víc než by bylo zdrávo. Občas jdu dopředu, ale to jen víceméně proto, aby se jelo moje tempo. Ve sjezdu skrz Speřici to zkouší další borec, ale bez úspěchu. Přijíždíme na odbočku u Koberovic – místní to zde maj naučený, a tak s Frantou objíždíme skupinu venkem a jdem dopředu. Vytáhnu skupinu do vsi, tam jde dopředu Eleven a tahá asi další 2km. Jedu hned za ním, řikám si, kdy už mu dojde a libuju si hezky v háku. Další sjezd, další nástup – tentokrát to chytá Franta, jsem na nanometry nalepenej na jeho zadním kole a doufám, že to někde nesloží. Míjíme odbočku ze Zahrádky a čeká nás táhlej úsek do Kamenný Lhoty. Nástup střídá nástup, v sedě to jakžtakž pobírám, ale sám nic nezkouším, páč už toho mám plnou vycpávku (kde jsou loňský časy, kdy jsme tady s Pepou Svobodovým skupině odjeli). Elevenovi se to přece jenom daří a trochu nám cuknul. Hervis a BBB ho zkouší dojet, ale marně a tak jedem dál v 7. Přes les u Bojiště táhne Franta a vzorně ukazuje díry, nikomu už se nechce moc jet a hned za vsí nastupuje Hervis. Sem zrovna vepředu, ale jenom kroutím hlavou, Franta přitakává, že s „takovýma se tu nemůžeme honit“. Otočka nad Ledčí, jedem údržbu a všichni už se rychtujou do závěru. Do Pinkasáku najíždím jako druhej, týpek přede mnou to už ve sjezdu shazuje na kašpárka a vzadu to nejtěžší, já mám „pilu“ a vyplatí se to. Na vrchol vyjíždíme spolu s Frantou na čele, ale ještě před Dobrovítovou Lhotou už jsme zase na chvostu. Skrz ves jakž takž dobrý, za ní v kopci zase střelba – nastupuje především „zebra“ a BBB, Franta je na pohodu stíhá, já to jen tak tak chytám taky. Za Bilantovou Lhotou znovu, to už nestačim, sám pro sebe si prohodim pár vulgarismů, ale v Trpišovicích zvolní a já se zas dotahuju. Definitivní game over přichází v kopci za Trpišovicema – zase nástup, Franta no problem uvisí, ale já rezignuju. Ve stojce před Koňkovicema to ještě stahuju tak na 3 metry, ale než se vydrápu nahoru, grupa už je pryč a zbyl jsem tam s týpkem se žlutym kolem. Míjíme Hervise, kterej je evidentně v křečích a tak mu povídám, že už je to kousek. Žluťák to ještě napálí ve sjezdu a bere mě do háku. Do prudký zatáčky v Meziklasí jde první, jede vnitřkem, já vidim v zrcadle prt, ale stejně to řežu vnějškem a hned mám na návsi kus náskok. Netušim, jakej je sprinter, ale i tak v rámci dramatičnosti si ho nechávám docvaknout, aby to byl regulérní spurt. Chvíli je to vyrovnaný a pomalu si za ten manévr nadávám, ale pak ho nakonec udolám.

Čas v cíli 1:58:16 je snovej – chtěl jsem to mít tak za 2hoďky, 20.celkově z 78 taky není špatný – krize v závěru a porážka od Franty to ale zásadně kazí. Elevenovi navzdory předpokladům nedošlo a únik dotáhnul – evidentně věděl co dělá a dojíždí na 16.místě. Franta Tichej přijel 9 vteřin přede mnou (19. celkově, 4. v kategorii) a bohužel pro něj prohrál přímej spurt o bronz v mazácích. Celkově vyhrál Zdeněk Machač (1:48:55,5) – podle cílový fotky celkem suverénně před Lukášem Mitasem a Vaškem Holubem. Petr Svatků dojel 6. v čase  1:51:11 a pravděpodobně si tím vydobyl průběžné první místo v Poháru. Pepa Svobodů přijel na 33. pozici (2:00:27), Ondra Hromádka pak na 35.místě (2:01:02) – jel to poprvý, z 1. skupiny odpadnul už na odbočce ve Světlý, kopcovitej závěr ho prej úplně oddělal. V ženách obhájila vítězství z loňska Jarmila Machačová st. (2:01:40, distance 56km), druhé Sandře Pytlíkové nadělila v cíli 10minut. Na horský prémii byl první opět Zdeněk Machač před Vaškem Holubem a podle jeho slov po závodě to probíhalo asi tak, že byli cuklý ve třech, Vašek jel tak 25km/hod a najednou kolem něj proletěl Zdenda a bylo po prémii (situace na fotce těsně před prémií, kdy tam oba drtí velkou placku, tomu odpovídá).

Závodní cyklistice 3x zdar a za 14 dní se na Melechově sejdeme znovu ;-)

autor: Martin Knytl