Vilémovická 120 2014
Úvodní melechovská etapa roku 2014 odstartovala tradičně první májovou sobotu. Štafetový závod dvojic na fyzicky náročném cross country okruhu vypsaný na dvě hodiny – Vilémovická 120, letos 8. ročník.
Ještě před obědem pouze jednociferné teploty, vichr z hor to ještě umocňuje. Na místě asi v půl 1, v 1 prezentace a čumim jak puk, kdo všechno si to sem našel cestu v tomhle počasí. Vloni obloha jak z alabastru a 20 dvojic, teď to vypadá spíš na sníh a je jich tu 27(naposledy tolik v r.2011). Comeback zaznamenává Tomáš Stuna, vůbec první historický vítěz Zbyněk Motl nebo Lukáš Nedělka. Naopak mezi závodníky chybí „korunní melechovský princ“ Ondra Pajer. Letmý pohled na konkurenci před závodem a potěš koště - moje sázka o tom, že jestli letos nedostanu na bedně zase pusu, tak můj parťák Tomáš Dvořák ode mě dostane basu piv, získává reálný obrysy. Tomáš Stuna s Jirkou Brožem, sourozenci Vítů, Franta Tichej se Zbyňkem Motlem, Ondra Hromádka s Lukášem Nedělkou nebo nastupující Vystrkovští vlčáci Pavel Prokůpek s Honzou Kupkou.
Do vřavy úvodního kola jdu jako první já, nějak omylem se ocitám na pole position, ale když už tam stojím. Pár borců startuje na „pilu“, drtivá většina smrtelníků včetně mě už na něco „jetelnějšího“. Start. Sprint Eliminator by asi nebyla moje disciplína, páč než zacvaknu, tak se první řadě koukám na záda a jde přese mě druhá. Naštěstí je ten asfaltovej kopec dlouhej, takže za chvíli je kolem zase klid. Hned z kraje ujíždí Stuna a věsí se za něj na chvíli Ondra Hromádka. Já dojžídím Honzu Kupku a jenom procedím, co že to sakra ty lidi vepředu vyváděj. Do terénu jdu jako 4. , sjezd po kořenech celkem vtipnej – každou chvíli čekám, že to pošlu do stromu nebo že něco nevydrží, ale cajk. Dole jako každej rok vymetám pangejt a jde se do lesního stoupání. Mezitím odjíždí i Josef Vítů, za mnou vlčák Honza Kupka a letí sem i Jindra Procházka. Výjezd dobrej, sjezd zpátky beru ze strany na stranu, „přes rukáv“ doleva a založit na táhlý cestě. Za sebe ani radši nekoukám, ale cejtím je nalepený na zadním kole. Nájezd do lesa, dole ostrou doleva přepálím a Jindra jde před. Ondra už trochu tuhne a pomalu do něj letíme. Před smyčkou kolem spadlýho stromu ho dáváme a já se držím za Jindrou, výjezd, obrátka a střelba z kopce, v pořadí dál ale žádný přesejpky. Potok se jezdí celkem na klid, po cestě to letí hodně přes 30km/h. Ostrá doleva, jsem kousek za Jindrou, před náma dlouho nikdo. Sjezd jedem oba v klidu, i druhej potok se dá projet. Spurt k cíli, až na asfaltu jdu před něj a předávám Tomimírovi ze třetího místa. Za náma už je to vyskládaný těsně. O flotilu parníků to přivezl Stuna, druhej Pepa Vítů. Hned zahazuju dlouhý rukavice a beru letní, to se fakt nedá. Tomáš to přiváží na 3.místě, na zádech má ovšem Pavla, na Ondru s Lukášem ztráta tak 20 vteřin, na první dvě místa už přes minutu. Rozkaz zní jasně – uhájit bronz. Pocitově určitě nejdrsnější kolo – celou dobu cejtím Pavla na zádech, v cíli sem jak pojízdná mlíkárna, plíce na prach, ale náskok pořád slabejch 5 vteřin. Opratě bere zase Tomas, mezitím cílem proběhne nepříjemná zpráva o zranění na trati u první dvojice – těsně před druhým potokem ve sjezdu to Jirka Brož přepálí a je z toho zlomená ruka. „Rychlý šípy“ jsou na místě za chvíli, takovýhle odjezdy ze závodů ale nikomu nepřeju. Zpátky ale k přetahované na trati. Do čela se rázem dostává rodina Vítů s pohodlným půlminutovým náskokem. Digitálky mi odtikávají Tomášův přílet, ovšem pár okamžiků před ním na runway dosedá Pavlův speciál a náskok je v ptdachu – Tom přistává s 6 vteřinama po. Honza do asfaltového kopce tolik neletí, ale stejně má nahoře pořád pár dýlek, náskok si udrží až do odbočky z táhlý cesty – tam ho nechtěně odbrzí týmovej kolega. Jen co ho předjede, hned nastupuje, jdu po něm, u potoka je ale zase rychlejší a tak to musím zažehnout až na táhlý dlouhý cestě, kde jdu těsně před horizontem přes něj. Sjezd veleopatrně, chci dát potok, ale zabořim se tam skoro po náboje. Snad nejni možný...Honza mě objíždí „mělčinou“ a do cíle přiváží na luxusním podnose 5 vteřin zpátky. Tomáš se snaží, ale Pavel je nad jeho síly a je tu o půl minuty dřív. V hlavě to ještě úplně nebalím, páč se může stát cokoliv, ale když Honzu v posledních dvouch kolech před sebou už ani nevidím, tak se to sjíždí blbě. Tomas nelibě nese fakt, že bude muset obkroužit i pátej okruh jako já, těsně po naší poslední předávce vjíždí jako jediní do 11. okruhu kluci Vítovi a zpečeťují svojí nadvládu. Stříbrní jsou s pohodlným náskokem 2:30 min Ondra Hromádka s Lukášem Nedělkou, pro bronz si dojíždí dvouhlavá smečka vlků z Vystrkova – Honza Kupka s Pavlem Prokůpkem. Hořko v puse z bramborové medaile zůstává nám a podium uzavírá Franta Tichej se Zbyňkem Motlem na páté pozici. Franta se Zbyňkem zároveň vítězí v mužích do 49 let, v kategorii věkově ještě nad nimi si vítězství odváží tandem Jirka Mašek/Jindra Musil. V ženské kategorii se našla pouze jedna dvojice – Alžběta Havlasová se Sandrou Pytlíkovou. Sandra ještě ani pořádně neokusila přichuť Vilémovického bahna a už řešila defekt, takže první dvě kola si střihla Bětka a po opravě si svůj stav kol dorovnala Sandra. Vystrkovští nasadili svá želízka i do juniorského ohně, ze kterého „zlaté poháry“ vytáhli Matouš Prokůpek s Jakubem Šilarem. Jirkovi Brožovi přejeme brzké uzdravení.
První prolog bychom měli za sebou a do další etapy - silničního závodu Kolem Melechova - zbývá ještě mraky času. Alegorií k jednomu nyní populárnímu seriálu se hra o melechovský trůn pomalu rozjela a vězte, že "summer is coming"...8-)