X Kros Stvořidla 2015

           

        

Zavírák melechovské sezony, podzimní běžecko/lezecká perlička – X Kros Stvořidla – je tady, týden před její starší sestrou Velkou Kunratickou, letos to padá ještě do října. Technicky velenáročná 3,5km trať nechává vyniknout i ne vyloženě běžce specialisty, ovšem v nohách to musí mít člověk tak jak tak. Trénink na schodech a pak sprint na krev „na značku“ je ideální příprava, v několika týdnech před si takto spestřuju popracovní dobu. Karty v Poháru Melechova jsou celkem jasně rozdány, i když náskok minuta půl před dotírajícím Tomášem Dvořákem mě úplně v klidu vyspat nedá, stát se může úplně cokoliv. V holkách se zdá být před závodem již rozhodnuto, nepředokládám, že by Markéta Nešetřilová dostala od Alči Křikavové dvě minuty.

V pátek ještě klasika podzimní uspávací počasí, ale sobota ráno azuro, vypadá to na epesní den. Na Stvořkách jsme ještě před oficiální prezenčkou, ale parkoviště už se začíná hemžit závoďákama – samozřejmě nechybí kometa letošní sezony Petr Miláček, dále matador Franta Tichý starší spolu s Frantou juniorem, ultramaratonec Libor Eremka (vloni tu vylovil stříbro), borci z Vystrkova v čele s Koubečkem a Vláďou Trýbem, od nás z týmu pak samozřejmě Tomeso, završit své úspěšné tažení přijel i Luboš Němců. Netradičně početná je i skupina ze světelského AZ týmu vedená Alčou Křikavovou, která chce jistě ještě zvrátit Pohár ve svůj prospěch, za humpolecký Équipe sans limites tu vlajku nese pouze Libor Voplakal, Alčina pohárová soupeřka Markéta si může dovolit vynechat jeden závod a spoléhá na svůj komfortní náskok. Favoritů na „etapový“ vavřín je víc, při neúčasti několikanásobného vítěze Jardy Vítka je situace otevřená, favorizuju Peťase, ale Libor mu to asi nedá zadarmo. Poprvé se na Stvořidlech ukazuje i havlíčkobrodská střela Lada Nováková, která úspěšně prohání ženy na všech republikových tratích od dráhy po přespolní běhy. Sakum prásk 37 chlapů a 13 žen.

Obligátní předstartovní rozprava, Marcel hlásí, že letos chybí vosy i brod, držím druhou lajnu, pole position přenechávám nadupanějším chrtům. Startovní výstřel a jde se na to. Jak střelenej hned od lajny vyletí Libor, hned za ním kontruje Petr, zbytek se ani nesnaží na nástup reagovat. Jsem nezvykle vepředu, i rychlonožkové Tomeso , Franta a Koubeček vyčkávají, na louce se probíjím na čelo a do terénu to zavádím ze 3.místa – úplně ideální, za zadkem vyloženě cejtím Frantovy tretry. První kopec osvědčenou rychlochůzí, smečka za mnou, na mezilouce pomalu stahujem náskok uprchlíků, padák dolů ke skále a Franťoun bez brzd jde záhy přese mě, je to čaroděj. Na skálu po čtyřech, po laně nikdo neleze, nahoře už je čelo pospolu. Nikomu se nechce z nuly rozbíhat, rachot jak blázen, visim očima na borci přede mnou, Liborovi začíná docházet vítr v plachtách a Petr ho cvakne.Houpavá pasáž, totální rudo před očima, ale v pořadí žádný přesejpky, Frantu na dosah, za mnou tušim Tomesa. Seběh k potoku, Tomesa na krku, dávám bacha, abych se tam nevychechtal, uff konečně z korejtka venku. Singl mezi stromama přes kameny a klády, tohle má bejt můj parket, ale dneska sem totálně podělanej škrob, Franta mizí. Dole na brzdy, ostrá pravá, rozběh jak stará kobyla, Tomeso jde přese mě jak kolem patníku. Stačím jen vyhrknout „jeď ty bejku“ a dál filtruju vzduch kolem. Peťas je zmizelej, do posledního kopce jdou další tři na sobě, Libor úplně svěží nevypadá a Franta s Tomem ho cvaknou. V kopci je ještě dolezu, ale jakmile se to narovná, jsem bez nároku, i v mokrým listí je cejtit smrad z pálení gumy na podrážkách. Opět singláč mezi stromama, zatracenej hrudní pás mi začíná padat, tak ho radši sundám hned. Obrátka doleva a jde se kurz cíl. Před sebou už nikoho nevidim, za sebe se strachy ani nekoukám, čekám každou pikosekundou Koubečka, přesně jako vloni. Už nejni kam zrychlovat, po chvíli ticha za mnou vážně dusot, plavu mezi šutrama a oddaluju předběhnutí jak to jde, ale stejně jde borec přes – a nejni to Koubeček ale obr Míra Seidl –dvoumetrovým krokem elegantně gumuje budr za budrem, zatímco já sem tam jak jednonohá baletka. Hypnotizuju trasu a vyhlížím Rodrigovu skálu, Jirka Mašků hlásí nejkrásnější větou „nikdo dlouho za tebou“, mně však dělá víc starostí Tomeso a jeho rychlost MACH 3 přede mnou. Louka, hlava velí šrot, ovšem plíce na prach a nohy jsou už na omezovači, v dálce nabíhá na asfalt Franta, stíhám Míru, rozestup konstantní. Asfalt nekonečně dlouhej, už dál nechci, oči přitahujou slavobránu,hlavou mi běží jenom „makej, přece to neztratíš v posledních metrech“.

Zaplať šmoula je to tam, 6. v cíli a čas 18:56 – myslel jsem si na vo fous lepčí, ale co se dá dělat, umístění proti loňsku o stupínek lepší je koukatelnější. A co Ti chrti vepředu? Jak bylo zmíněno, po posledním kopci a seběhu k řece se definitivně vzdaluje Peťas, stíhací letka za ním je zpočátku na kamenech pospolu, ale postupně Libor zahřívá svůj motor a buduje si náskok. Tomeso se lepí na Frantu, oba vysokootáčkoví borci vyběhnou z lesa na sobě, Tomeso vsází vše na jednu kartu a hned na začátku louky nastupuje, Franta už nenajde odpověď, zatímco Tomáš politej snad všema živejma vodama letí do Libora. Peťas Miláček už pod slavobránou zvedá zaslouženě ruce (17:53) a po inženýrsku řečeno „autorizuje“ své etapové i pohárové vítězství, Libor za ním musí ještě v posledních metrech přišlápnout, aby stříbro udržel (17:58), Tomáš bere o další tři vteřiny bronz. Franta Tichý na celkové bramboře (18:05), top 5 uzavírá Míra Seidl (18:43). Koubeček letos až po mně 7., naopak raketově nahoru vyletěl další Vystrkovák Vláďa Trýbů na 8.pozici (zlepšení o 1:44 min z 18.místa vloni), 9. pak Luboš Novák (taktéž posun nahoru o 1:00 min a 6 míst), elitní desítku uzavírá s časem 21:15 první žena v cíli - Lada Nováková. V interním Vystrkovském souboji bere bronz jejich nejmladší pistolník Matouš Prokůpek (11. místo), Alča Křikavová luxusním výkonem v čase 23:09 sklízí stříbrný hrneček, bronzový pak ledečská odchovankyně Dana Koudelová.

Stvořidelský kros je jedním z mála závodů, o kterých si v cíli delší dobu povídáte než strávíte na trati, před samotným "hrnečkovým" ceremoniálem stíháme ještě spořádat zasloužený cílový guláš, aby pak už mohli být oceněni nejlepší krosaři a krosařky a sklidit naše ovace. Stylově se pak v podzimním slunci loučíme se Stvořidlama a celou melechovskou sezónou. Tak naviděnou příště 8-)

P.S. Rekapitulace Poháru Melechova v samostatném článku již brzy.

.