X Kros Stvořidla 2014
První listopadová sobota a v kalendáři červeně X Kros Stvořidla – poslední závod sezóny, který má být také vyvrcholením celoročního snažení v Poháru Melechova. Od Šepťáku uběhly dva týdny jak voda v Sázavě, něco jsem potrénoval, tak uvidíme, jestli nakonec tu bednu uhájím nebo spláču nad vejdělkem. Pohárová matematika je jasná – po seškrtání teoreticky nejhoršího závodu je Franta vítězem víceméně jistě už na startu, Míru Lhotskýho musím porazit nebo prohrát o vteřinu ve spurtu, Jirka Koten mi nesmí dát víc jak 40 vteřin a Libor Eremka víc jak minutu.
Do Stvořek přijíždíme s týmovým parťákem Tomesem s předstihem, Verča bude pomáhat u prezentace a my máme dost času na obhlídku trati. Marcel hlásí, že jsou tam dvě vosí hnízda – jedno v břehu potoka a druhé pak na zpáteční cestě. Nabádá se vyvarovat ťapkání po břehu a chca nechca si namočit boty v potoce, jináč je prý vyprudíme. Pomalu už se sjíždí ostatní závodníci, pozvánka na závod byla i v časopise Běhej, tak uvidíme. Mezi přihlášenými nechybí – až na Ondru Pajera, který neúčast avizoval již v létě a jenom jí potvrdil – nikdo z pohárových adeptů, z klasických běžců je tu obhájce Jarda Vítek, „šeptouchovský vodič“ Petr Miláček, opět silná Vystrkovská sestava – sázka na dva silné oře Jirku alias Koubečka a Míru, nejlepší kurz je však vypsán na Moniku Havlů, jenž s největší pravděpodobností přetne Sandřinu dlouhou šňůru vítězství v Poháru. Ochuzeni jsou bohužel o Jindru Musila, který léčí zraněný sval. Kompletní obsazení nemají ani Equipe sans limites, kde chybí Lukáš Jirák. S Tomesem si jdem proběhnout ten doběh podél vody, Marcel liška podšitá to v jednom místě svedl k řece tak, že musí člověk buď opatrně přeskákat po kamenech nebo na férovku do vody, mně je jasný, že suchý botky mít v cíli na tuty nebudu. V prostoru startu už se to hemží závodníkama jako vosama na trati, vypadá to na účastnický rekord - 53 běžců. Pět minut do startu, nervozita vrcholí, takže se jdu ještě nad sebou „dlouze zamyslet“.
11 hodin, startovní pole kompaktní, Marcel udílí poslední pokyny, v hlavě mi zní jenom „musíš, musíš“ a už není kam couvnout – startérka Péťa to odmávne a jde se na věc. Po asfaltu se nijak nekvaltuje, držím se vlevo kousek za čelem, vedle Tomáš, Koubeček i Míra, vepředu pomalu začíná úřadovat Jarda Vítek a první, kdo po něm jde, je Libor Eremka. Říkám si, že neví, co ho čeká, tak by ho to mohlo záhy vytrestat, ale moc tomu stejně nevěřím. Přibíháme k lesu, vepředu Jarda stíhaný Liborem a Petrem Miláčkovým, já těsně za Tomášem a Koubečkem. První výšlap – kluci to cupitaj, já volím osvědčenou rychlochůzi a na pohůdku za nima. Nahoře rozběhnout, rozkaz zní jasně – být co nejdřív u lana – rvu to na max a jdu před oba. Rudo před očima, skoro volným pádem se ocitám pod skálou, na lano peču a následuju Jirku Beránka, kterej to tam hobluje po kořenech, kousek před ním pak Franťoun. Přijde mi to jako věčnost, než se vyškrábem nahoru, Berymu to moc nechutná, v dalším kopečku konstatuje, že je „gumovej“ a pouští mě před sebe. Vím, že co nenaběhnu tady nahoře, tak nazpátek nemám proti klukům-běžcům šanci. Držím se Franty jak hovno košile, ale po chvíli se mi stejně vzdaluje. V potoce následuju rad Marcela a běžím vodou, v následným „singltrailu“ mi Franta definitivně utíká, dole napojení na cestu a zahlídnu za sebou Koubečka – ajta krajta. Netrvá to dlouho, jde přese mě a ještě mě stačí chválit – lišák jeden, klasická taktika, tohle mi udělal Jindra Procházka na Xteře – přijel, „hezky jedeš“, předjel a už jsem ho na kole neviděl :-D „Jen počkej ty kujóne, já ti ještě protáhnu perka“ myslím si a mažu to za ním. Poslední vejšlap – kousek před náma opět Franta, my s Koubečkem v závěsu za ním, všichni svorně skoro po čtyřech. Chvílema mám myšlenku, že bych mohl jít přes něj, ale po pár pikosekundách tenhle návrh nohy vetují. Nahoře to zase rozklusat je čím dál těžší, evidentně to už nechutná ani Frantovi, ale vidina posledního seběhu a návrat nám všem vlívá energii do žil. Mně teda spíš jenom přikápne, kluci se mi oba vzdalují a teď končí sranda. Dole obrátka, za mnou dunění a on Tomeso – syčák pošetřil a doslova kolem mě proletí – nechápu a ani se to nesnažím napodobit. Po kořenech a přes šutry si je pořád držím na dohled, šlápnutí do řeky zastudí, ale člověk na nějakých 180 tepech řeší trochu jiný problémy než mokro v botě. Kolem řeky je to ještě slušně zamotaný, občas myslím, že se „vsítím“ do křoví, ale za chvíli už známej kopeček před loukou. Jirka Mašků mi hlásí, že mám v poho náskok a to v tu chvíli potřebuju slyšet. Tomáš s Koubečkem asi 60 metrů přede mnou, teď už tam musím nechat snad všechno vč. trenýrek. Nekonečnej asfalt, očima hypnotizuju cílovou bránu a hlava mi počítá vteřiny po proběhnutí kluků přede mnou.
Zaplať šmoula konec, doplňuju řadu polomrtvých závodníků podél cesty, koukám na hodinkách cílový čas 18:45 (vloni 19:20) a 7. místo v cíli. Zlepšení dobrý, ale ve stejných relacích jdou nahoru i soupeři, tak se to smazává. Jarda Vítek už je skoro vyklusanej a převlečenej – celý závod si kontroloval z čela a v megaluxusním čase 17:00 min rovných si doběhl pro čistý Stvořidelský hattrick. Za ním do poloviny trati sváděl souboj Libor Eremka s Petrem Miláčkem – tomu se v potoce vyzula bota, Libor mu trochu utekl a Petr nestačil toto manko na zpáteční cestě vymazat. Libor si přibíhá v čase 17:33 pro druhé místo, Petr 8 vteřin za ním bere pomyslný bronz v absolutním pořadí. Franta Tichý si jistí 4. příčku časem 18:03, jen 6 vteřin za ním dobíhá Tomáš Dvořák a uzavírá podium - zpáteční cestu skoro proletí, dotahuje se na Koubečka a na asfaltu mu nastupuje. Jirka Koten tedy 6. v čase 18:19, já o 26 vteřin po něm. Míra Lhotský celý závod v kopcích krapet ztrácel, na rovině to však stáhnul a nakonec přibíhá jenom 15 vteřin po mně na 8. pozici, 9. v cíli pak jeho týmový kolega Pavel Prokůpek – čas 19:25, neskutečný zlepšení 1:11 min proti loňsku, čepec dolů a palec nahoru. Top Ten uzavírá Jirka Beránků – tomu to dnes vůbec nevonělo, čas 20:15. V ženách si prvenství připisuje Lída Vermešová z Havlíčkova Brodu časem 24:04 min, druhé místo patří humpolecké Markétě Nešetřilové (26:12 min) a bronz pak vystrkovské závodnici Monice Havlů (27:36 min). Za zmínku stojí i dva devítiletí kluci Filip Nosek a Matěj Vítek, kteří svými výkony a časy v cíli (24:22 resp. 25:06) zaskočili nejednoho o generaci staršího borce.
Závěrečný běh napsal tečku i za celoročním Pohárem Melechova. V ženské kategorii letos našla Sandra Pytlíková po 5ti leté melechovské nadvládě přemožitelku, když jí porazila Monika Havlů. V mužích byla konkurence o poznání větší a adeptů na celkové vítězství bylo před Krosem prakticky 5. Bramborová medaile ze Stvořidel stačila Frantovi Tichému, aby se po roční odmlce opět vyhoupnul na nejvyšší pozici a převzal tak vládu nad Melechovem. Libor Eremka nebyl před závodem úplně blízko bedně, ale skvělým výkonem se i k jeho překvapení katapultoval až na druhou příčku. Třetí místo už počtvrté v řadě zbylo na Martina Knytla, jemuž na stříbro chybělo 20 vteřin (přepočteno na X Kros). Čtvrté místo si nakonec vybojoval Jirka Koten, který o „prsa“ porazil Míru Lhotského (3 vteřiny) a na bednu mu chybělo vteřin 15.
Vítězům se sluší zatleskat, poražené poplácat po ramenou, ale všichni si určitě odváží pocit z krásně strávené soboty s partou lidí, kteří mají společný zájem o čistý a férový sport, navíc v nádherné krajině.
Za pořadatelské sdružení Melechov Vám děkuji za celoroční přízeň, přeji zasloužený odpočinek po náročné sezóně a už teď se těším, že o Vás budu moci psát i v roce následujícím.
Sportu zdar!!! :-)