Triatlon Melechov 2013

Poslední sobota v červenci a Melechovský triatlon k sobě patří stejně jako Captain Morgan a Cola. Panu Juklovi zbylo asi po Kolem Melechova ještě trochu luxózního počasí, a tak ho věnoval Jirkovi Pechovi na triatlon. Dlouho před závodem je jasný, že se znovu po roce budeme pražit na melechovských pláních v tropickém vedru.  Po příjezdu na Horní Paseky to vypadá na pokoření 3 ciferného počtu borců a je tomu tak – celkově 102 závodníků. Nechybí obhájce vítězství Venca Holub a prakticky nikdo z loňské top10, Ondra Sedláček pro letošek volí variantu štafeta spolu s Jakubem Turkem, objevuje se i elitní x-terrácký závodník David Janda. Z Pohárových adeptů si samozřejmě slušnou dělbu bodů nenechal utýct Ondra Pajer v závěsu s Frantou Tichým, do pořadí se prý chce letos vložit i Tomáš Dvořák (ne desetibojař, ale ten ledečský), tak uvidíme. S Tomášem se vsázíme, kdo koho na triatlonu porazí, už předloni to bylo o pár desítek vteřin.

         Půl 11 a výstřel na hrázi dává pole závodníků do vesměs chaotického pohybu. Pole position přepouštím Ondrovi Pajerovi, hned z kraje tam za ním zkouším poslat kraula, ale zůstává jen u přání, takže spíš sleduju dění před sebou z prsařského stylu. Co chvíli schytávám kopačku nebo lepáka přes hlavu, po několikerém opakování už mě to přestává bavit a vystupuju si na kraj pelotonu – sice plavu úplně do kelu, ale aspoň nejsem otloukanej jak píšťalka. U bójky jako každej rok řecko-římskej zápas, po pár vteřinách jsem „mimo žíněnku“. Periferně před sebou vidím Polaráckej dres a vylučovací metodou ho přiděluji Vaškovi. Parodií na kraul a celkem obstojnejma prsama se na něj dotahuju, ovšem peloton mě opět odměňuje několika správně mířenými ranami do slabin a tak se už o žádný námořnický manévry nepokouším. Z vody se spíš plahočím, hádám, že za mnou jsou už jen bezrucí a děti do 5 let, ale čas celkem dobrejch 7:39.

         Do depa vbíháme současně s týmovými kolegy Miguelem a Vaškem, ti si stěžují, že se jim motá hlava, já jsem mezitím úplně tragickej a místo toho, abych jednal instinktivně, přemýšlím, jestli jet naostro nebo brát pumpičku a lepení. Zmůžu se nakonec jen na sebrání Carbošneka a mažu na silnici. Kopec do Paseky zkouším vyletět, což se i celkem daří – kluci z Vystrkova jakoby uprostřed stáli, když je míjím (aby mě pak stejně pod Zahrádkami dojeli). Na horizontu dojíždím dva borce – jeden z nich má hrazdu a vysoký kola. V lese nad vsí je epesní novej asfalt – to je úplně jiná liga než to Paříž – Roubaix co tam bylo odjakživa. Bohužel abychom si nezvykali na luxus moc, před křižovatkou v Horách kus chybí a je tam štěrk, takže zatáčkou skoro „dveřma napřed“. V serpentině před náma vidíme další dva týpky, beru za to a za chvíli už je nás 5. Chvíli se točíme jak špatně seřízenej orloj, ale pak diktát tempa přebíráme spolu s borcem s hrazdou. Do Brunky nic zvláštního, jedem kudlu všema směry. Před námi je další skupina asi 6 lidí, před Humplem se na ně zkoušíme dotáhnout, ale bez výsledku. Občerstvovačka v Humpolci probíhá jen teoreticky, děkuju, že nic nechci, tak mě aspoň týpek zleje vodou :-) Vlny podél dálnice nám na palubu přiženou odpadnuvšího Ondru Hromádku, z flotily si naopak vystoupí jiní dva borci. Ondra se chvíli drží zpátky, aby v Koberovicích v kopci zkusil znovu poodjet – nástup chytáme a pomalu se rychtujeme do Zahrádek. Když najednou vedle mě hukot jak blázen, z prázdna se nejdřív vynoří kapkovitá přilba, černý jezdec na časovkářským speciálu a za ním skupina asi 10 lidí (mimojiné Franta Tichej, Pepa Svoboda, Jindra Musil či Tomáš Dvořák). No potěš koště. Franta jenom hlásí, že je veze černej express a směje se od ucha k uchu. Tomášovi blikaj oči, „no tys mi tu chyběl“. Hlásí, že to jede neskutečně a já tuším, že výhra je v „ptdachu“. Těsně před kopcem pohlcujeme i skupinu před námi (v ní i Tomáš Vávrů), takže do Zahrádek vjíždí slušnej balík. Ondra Hromádka za to bere hned z kraje, tempem alá Roman si ho za chvíli docvaknu, za sebou si vezu ještě Tomáše Vávru, ale ten si v serpentině vystoupí. Co si tady nenajedu, to už nenaběhnu. Čas kopce průměrnej, ale stačí to, v lese na novým asfaltu to potom letí ještě víc. V depu mi hlásí 12. pozici, což dává slušnou šanci na TOP 20. Čas kola se poprvé daří stáhnout pod hodinu.

Chvíli po mně přijíždí i torzo balíku, při opouštění depa ještě dostávám za běhu Frantu z kombinézy (málo platný, svlíkání mám natrénovaný víc než běh). Z kopce dolů k rybníku zase hrůza hrůz, předbíhá mě asi 5 lidí, já jenom natahuju nohy a snažim se na ně taky dopadnout. Kopec na Rohuli je spíš ubíjející než ubíhající, přesto se mi ho daří vyběhnout za vnitřního oblbování, že za támhletou zatáčkou už ale vážně půjdu. Nahoře na občerstvovačce beru vodu, ale efekt spíš Miss mokrá kombinéza. Každou chvíli čekám zezadu Toma, ale zatím ticho po pěšině. Ten přiletí až v Rejčkově, stačím ho jen plácnout a když mi mizí v dáli, Jarek mi v hlavě zpívá „ušima bimbají, kopýtka máchají, chvilinku si odpočinou a pak dál se wydají...“ V dálce vidět Horní Paseku a úplně se leknu, jaká je to ještě sakra dálka. Kopejtka mě taky pálí, ale na odpočinek není čas. Tomáše mám pořád na dohled, ale to je tak všechno, co s tím můžu udělat. Konečně je tu vesnice – teď se teprve ohlídnu a za mnou tak 30 m borec. Natahuju krok, do prudkýho výběhu k cílový rovince dávám všechno a náskok si už udržím. Běh jsem nakonec sfouknul stejně jako kolo v „osobáku“ (29:32) – čas je to sice zoufalej, ale aspoň je prostor pro jeho vylepšení.

         Čas v cíli nakonec 1:36:35 a 19. pozice. Vytyčená TOP 20 splněna, vylepšení času taktéž, takže good job. Nějakej rok už to bude, co si pohár bere jedna a táž osoba – Venca Holub. Opět posouvá rekord trati, po letošku má hodnotu 1:25:54, když jenom cyklistickou část ovládl s náskokem víc jak 1:30min a připomíná tím čaroděje Wigga z loňské Tour. Druhá v cíli je štafeta – duo Ondra Sedláček a Jakub Turek, třetí v cíli je potom x-terrák David Janda. Ze známých se ještě v TOP 10 umísťuje na 6. místě Jirka Beránek, Ondra Pajerů pak na 9. místě sbírá mimojiné i nejvíc Pohárových bodů. Franta Tichý 12., když ho v běžecké části porazil jenom „odpočinutý“ Ondra Sedláček ze štafety.

         Mezi ženami vítězí Veronika Floriánová (1:51:00) v čistém spurtu s Petrou Váňovou, 3. pak v závěsu za nimi Martina Pelánová.

         Tomáš Dvořák doráží do cíle přede mnou o 31 vteřin a odváží si z Pasek můj skalp. Výborně si povodil kolo, i když se asi vydal víc, než by sám chtěl a pak na běhu už neměl prej takovej „drive“.

                  Vláďa Trýbů po vynucené tréninkové přestávce nabírá (bohužel nemůžu přidat nic dalšího :-D – promiň Vláďo), takže to bylo na jeho výkonech na trati krapýteček znát. Závod dokončuje na 74. místě a ještě stačí zaplnit fotogalerii usměvavými fotkami.

Boj o Melechovský pohár již získává jasné obrysy - Ondra Pajerů si odvezl z adeptů nejvíce bodů, Franta Tichý sice nezůstal pozadu, ale uvidíme, jestli udrží na Xteře krok a hlavně na podzim co si vyloví z Šeptouchovského hvozdu a Stvořidelských peřejí.

Za necelý měsíc naviděnou opět na hrázi v Koutech, tentokrát na perle Poháru - Melechovské Xteře 8-)

autor: Martin Knytl

  Triatlon Melechov 2014

            Letošní poslední červencová sobota patřila na Melechově už po sedmnácté vyznavačům triatlonu. Trasa 0,4 – 35 – 6,5 km nebudí mezi profíky respekt, ovšem každý závod je takový, jaký si ho udělají sami účastníci. A když si vzpomenu na svůj první, tak jde především o překonání svých vlastních limitů. Počásko laxasní, ani ne moc vedro, vichr jde od Humpolce, takže značka ideál. Příjezd na Horní Paseku kolem 9.hodiny, ještě nikde nikdo, po chvíli ale už nevíš komu potřásat pravicí dřív, kolik je tu známých tváří. Nechybí zde vítěz posledních 4 ročníků Venca Holub, bijec Ondra Pajer, stálice Jirka Beránek s Frantou Tichým, silná squadra azura z Vystrkova v čele s Jindrou Musilem a můj největší soupeř v poháru Tomáš Dvořák alias Tomeso. Na start si našla cestu i necelá desítka bojovnic a zatraktivnila tak celé startovní pole minimálně o polovinu. Vyzvednout číslo, žrasenku, památeční tričko, pozdravit Jirku Pechu a zpátky k autu poladit naše speciály. Dole u vody už jsou nejlepší fleky zabraný, nechávám kolo opřený o sloupek zábradlí a doufám, že ho pak bez brejlí najdu.

            Druhá lajna na hrázi to jistí a než se rozkoukáme, je odstartováno. Pouštím to tam za zdatnějšíma plavcema kraulem, ale po pár metrech dostávám rukou ránu do lejtka a je po snažení – ihned křeč, tak sem rád, že sem rád. Po pravici si to štráduje Vláďa Trýbů, kousek přede mnou Miguel. Posílám tam zase kraula, ale plácám se tam jak na pískovišti, takže prsa jsou sichr. Navíc mám přehled kdo kde je, první bójka, druhá bójka a zase nazpátek, letos mi to přijde nekonečný. To bude teda čásek na prt myslím si. 7:42 je o 3 vteřiny horší než vloni, ale pocitově bych čekal spíš 3 minuty ztrátu, Tomeso je kousek za mnou. Depo dávám vcelku v normě, „makkéééééj“ pořvávají týmoví kolegové z davu. Hned v první zatáčce koukám, jak to týpek přede mnou projíždí na jistotu a málem se nevejdu mezi svodidla. V kopci přede mnou mraky lidí, projíždím kolem skupinky Vystrkováků a nahoře na kopci – koho to nevidí očko mé hnědavé – Martin Černý alias „černý express“ na časovkářském speciálu, jenž vloni zhatil mé snažení, když přivedl těsně před Zahrádku celou skupinu favoritů. Jo ho ho, dneska budu hákovat já a už mu visím na zadní galdě. Nabalují se ještě další dva borci, jedu hned za „čerňákem“, ale hned ve vsi do toho zalehne a není šance uviset. No to potěš teda. Kopce mu naštěstí moc nejdou, za vsí už jsem zase u něj, ale jen co se to v lese na novým asfaltu narovná, zalehne a je v ptdachu. Jenom kroutím hlavou a povídám kolegovi, že na to fakt nemám. Přitakává a střídá mě, zatímco černá střela se nám vzdaluje za hukotu jeho galusek. Do Kališť je to sice z kopce, ale silnej protivítr moc odpočinku nedopřává. A nemění se to ani dál, ač se celkem poctivě točíme. Přijíždí kamarádi na motorce a hlásí, že Miguel (Michal Holub) je ob jednu skupinu za náma. Zajímá mě spíš Tomeso, ale nekecám a jedu dál. Ve sjezdu k Brunce za to beru, kluci se drží, táhlý kopec a rovina proti větru jedu pořád ze špice, borci za mnou odmítají střídat a doufají ve sjetí. Náskok je ale pořád znatelný, tak jedu takový průměrný tempo, v Humpolci na občerstvovačce beru za ty roky poprvý vodu, loupu to do kopce co to dá, nahoře je už je cejtit vítr do zad, tak to rozjíždíme asi na 35km/h. Za náma už je sjetá velká skupina, na čele rozeznávám Vystrkováky, máme tak 20 vteřin. Už i já sem smířenej se sjetím, tak to ani moc nerveme, kopec kolem Jiřic na pohůdku na pilu, náskok se ale nemění. Tady pravděpodobně promeškávám šanci na daleko lepší čas a místo nástupu jedu na zevláka a čekáme. Balík pořád nikde, ve Speřicích nám do cesty vycouvá auto ze dvora, kluci mají co dělat, já to jistím zezadu. V Koberovicích už je to jasný, balík nás pohlcuje, ale pořád se snažím držet na špici. Koukám a nestačím se divit, kdo všechno tam je. Vyjma snad všech Vystrkováků ještě Tomáš Dvořák, Franta Tichej a Miguel. „Tak to jsou zase body v háji“ pomyslím si. Chvílema je to v tý bandě pěkně o hubu, boj o pozice ve sjezdech, poslední brdek před Zahrádkou a dopředu jde Vláďa Trýb. Koukám co vymyslí, ale spíš drží tempo pro kolegu Kotena. Čas na karbošnek a nejzásadnější bod trasy je tady. Se stejnou taktikou jako vloni to rozjíždím už odspodu, páč co si najedu tady, tak na běhu jako když najdu. Celkem to jede, vítr blbě z boku, ale o parník lepší než před týdnem na Kolem Melechova. Už zdálky vidím obsypanou serpentinu lidma, „tam to musím zarvat, ať asfalt lítá“ myslím si. Atmosféřička jak na Tour, levá pravá, skupina za mnou tak 15 vteřin. Nic moc, ale lepší než drátem do voka. V lese to moc nejede, ale nahoru to udržím, před sjezdem do vsi se na mě dotahuje borec na luxusním Colnagu a s ním to nějak doklepem do depa. Čas kola 1:01:15 je skoro o 2 minuty horší než vloni, ale co se dá dělat. Hloupá hlava, dneska sem tam teda rozhodně všechno nenechal. V depu neskutečně vykysnu, když se mi dvakrát povede shrnout si vložku v botě, pak na to stejně peču a běžím s tím. Výhoda na balík je pasé, Tomáš mě předbíhá už na výběhu z depa, Franta mě pro změnu přeletí v napojení na hlavní silnici, kde zatáčku v té rychlosti doslova prodriftuje. Já jenom čumim a přemejšlím, kolik minut to tak hodí v cíli. Seběh dolů k rybníku trága jako dycky, píchá mě v boku, dejchá se na prt, zoufalost nad zoufalost. Konečně dole a začínáme stoupat. Od horního rybníka jdou malý děti a neskutečně fandí, funim jak kozel v říji, ale stejně ze sebe vypravím poděkování. Po kopci je to hezky rozesetý, v hlavě se pořád přemlouvám, že za támhletou zatáčkou už ale vážně půjdu. Borci přede mnou ne a ne to zabalit a jít, tak musim sakra běžet i já. Asi v půlce se to konečně láme, ale o nějakým sprintu se pořád nedá mluvit. Za chvíli jde přese mě Ondra Sedláček a po něm ještě Jindra Musil – to vážně čumim, jakou má formu. Rohule je tady, občerstvovačkou jenom prolítnu, seběh k „Michalově“ zatáčce a vidím, že týpek přede mnou už to tam chce taky poslat doleva. Křiknu na něj a usměrním ho. Je to „černý express“ Martin Černý, chvíli kecáme o cyklistický části, za chvíli se loučím a pádím dál bez něj. Kupodivu se to rozběhlo, v Rejčkově na návsi fandí Jirka Mašek, za vsí už je cejtit i vich z hor do zad. Připadám si, že letím, bohužel iluze mizí s narovnáním silnice a pohledem na vesnici. Marcel Pašků fotí hned na začátku, už zdálky na něj volám, že nechci vědět, kdo je za mnou. Prohodí něco o 200 metrech, ale mažu dál – teď už je to vážně kousek. Otáčím se až před odbočkou – je to cajk – ještě spurt pro hlučné diváctvo a konec střapec.

            Čas 1:39:04 a 21. místo je po loňsku docela vystřízlivění, hlavně za „slabý“ kolo se teda plácat po ramenou nebudu. Popis dění na čele by se dal zkopírovat z posledních ročníků – Venca Holub z vody leze sice „až“ 3., hned jak si v úvodní části borce před sebou docvakne, prohodí: „Tak co, kolik jich tam ještě je?“ Po odpovědi, že nikdo, nonšalantě dodá: „ Tak to jsem to měl letos jednoduchý“ a odjíždí. Vítězství podtrhne ještě nejrychlejším během a v cíli není moc o čem – čas 1:26:59 a náskok na druhého 2:30 min. Z kola jako druzí přijíždí Ondra Pajer s Jardou Tunou, za nimi asi s půl minutou Jirka Beránek. Tito borci si přerozdělí zbylé kovy. Pro stříbrný si nakonec doběhne Ondra – čas 1:29:31. Třetí Jarda dostane na běhu skoro minutu, až bramborový Jirka pak další půl. Podium uzavírá Olda Šoula. V ženách dominuje Monika Havlů v čase 1:54:09 (v celkovém pořadí 51.) před Sandrou Pytlíkovou a Markétou Nešetřilovou.

            Ze známých Melechováků je na 9. místě Franta Tichej (1:34:40) – tradičně slabší plování dohnal na kole a především na běhu, koukaj z toho dobrý body do Poháru. Humpolecký Libor Eremka uzavírá Top ten, hned za ním Vystrkovská dvojice Míra Lhotský a Jirka Koten – chlapci si to rozdali skoro ve spurtu. Tomáš Dvořka dobíhá o necelý 3 minuty dřív jak já a bere 13. místo – pošetřil to na kole, potahával decentně do doby, než se vytvořil ten „peloton“, v kopci ze Zahrádky neblbnul, páč měl 1000% jistotu, že mě na běhu vyklepne jak malýho Jardu. Pepa Svobodů na luxusním 15. místě v čase 1:36:34 – luxózně zaplaval, na kole se nešetřil a na běhu si to pohlídal. 20. Jindra Musil dokazuje, že letos má formu jak blázen a neradno ho podceňovati i v Poháru. Miguel na 26. místě 1:41:30 – bezkonkurečně jeho osobní rekord, kolo dojel v pelotonu, ale hodně tahal, běžeckej čas je hodně slušnej, ač se byl proběhnout jednou, slovy opravdu JEDNOU. Vláďa Trýbů končí v čase 1:42:02 na 27. místě – osobní rekord, parádně zvládnutá cyklistická část. Víťa Prokůpek vytěžil z cyklistického dojezdu v balíku maximum a dobíhá jako 41. Při vyhlášení výsledků se neubráním dojmu, že letos ten Melechov slušně "vyloupili" Vystrkováci - bratři Prokůpci na bedně v juniorech, Jindra Musil vítěz M60+ (v kategorii níž by bral stříbro) a Pepík Svoboda stříbro v M 40-49 - to muselo být v týmovém autobuse po cestě zpátky pěkně veselo...A závěrem Jirkovi Pechovi a jeho kolegům z pořadatelského týmu patří opět velký dík za skvělou organizaci a rodinnou atmosféru, bez tohohle závodu si nedovedu sportovní léto představit.

            Dění v celkovém pořadí Poháru se nám také vyjasnilo a je zřejmé, že letos bude na bedně velká tlačenka. Tož „vlajková loď“ Poháru – Melechovská XTerra se pomalu blíží, tak hyn se ukáže, kdo z nás...8-)