XV. XTR MELECHOV 2016

Konec prázdnin tady a s ním pecička melechovského poháru – terénní triatlon XTR Melechov. Od posledního podniku uběhlo pár týdnů a dalo se leccos vypilovat, ať už na aktuální formě nebo závodním speciálu. Startovka před závodem slibovala velesilnou konkurenci v čele s loňským „bronzovákem“ Danem Novotným, přihlášení jsou i Jirka Beránek, Petr Miláček a Ondra Pajer, po třech letech se vrací Franta Tichý, který letos předvádí neuvěřitelné věci vzhledem k datu narození, co má v občance. Nebezpečný bude určitě i ledečák Tomáš Vávra a takřka k „základnímu kameni“ své XTerrácké kariéry se vrací David Janda – v roce 2008 se dostal do TOP 10. Pátek před závodem utíká díky organizačním úkolům na trati a v depu galakticky rychle, tak ani nestačím přemýšlet, s čím do závodu jít. Sobota ráno, jak jinak než predikce tropických teplot a vymetené oblohy. Dole pod chatou už má připravené své „kolotoče“ Tomáš Slavata (rozuměj hlavní „masterchef“ dětských závodů), záhy potkávám Vencu Holuba – vládce ročníků 2011 a 2012 – na poslední chvíli odhlásil půlkového Pilmana (vzhledem k počasí) a přijel provětrat faldy nám běžným pozemšťanům. Ráno se dozvídám nečekanou věc – plavání letos vinou nelichotivého stavu vody v horním rybníce přesunuto do spodního a budou dvě kola (spíše trojúhelníky). Všechny zajímají detaily trati, jen Vašek Holub se shání po pečeném praseti. Zájem budí i oficiálně nověvzniknuvší kategorie štafet, přihlášeny 4 závoďácké týmy. V tradičně silné sestavě přijíždí squadra Azura z Vystrkova - obsazující mimojiné právě zmíněné štafety, Pteam s vůdkyní Sandrou taktéž přispívá k početnosti startovního pole, světelský AZ tým vysílá své dva lídry Jindru a Alču.

Sakumprásk 74 borců, po 10. hodině není u spodního rybníka na břehu pro karbon kam plivnout. Marcel hlásí teplotu vody 21 stupňů, moc mu to nikdo nevěří, ale budiž, neoprény zůstávájí v baťozích. Držím druhou lajnu hned za Jindrou Procházkou (ten tu vloni z vody lezl jako 6.) a rozhodně si nehodlám dokazovat nějaké Phelpsoviny. Čtvrt 11 odstartováno, z betonové hráze vstříc dvěma kolům. Jestli při silničním to je řežba, tak teď je to ještě o level jinde. Držím si periferně Vlaďánka, před prvním bójkou několikerý atak zezadu na mojí kombinézu, potom loktovačka a jsem regulérně „druhej“, ani nevím jak, zatímco růžová čapka Sandry se pomalu vzdaluje. Potěš koště, stejným způsobem převálcuje i Vláďu a jsme rádi, vostrá to žena. Začátkem krauluju, zbytek na sichr prsiska, chytám celkem rytmus, tak rubnu pár kraulařů, ale žádná hitparáda to tentokrát není. Rybník je tak mělký, že v některých částech borci běží po dně. Vláďa si mě nakonec střihne o 3 vteřiny, lezeme z vody někde na začátku 5. desítky, první tradičně Kamil Bartoš (s pár přestávkami tu vítězí v této disciplíně už skoro 10 let).

Takhle v hloubi pole jsem z depa nevyjížděl leta, ale co naplat. Založím pilu a stíhací jízda začíná, nahoru k Rohuli se to celkem daří. Jak hovno na košili se drží Míra Kaněra z Vystrkova, dolů ke Smrčné jsem ale zase zbytečně podělanej, i když zavzdušněná přední brzda mi moc jistoty také nepřidává, týpci přede mnou jedou takovej masakrál, v jednom úseku dojde skoro až na loktovačku. Nechávám si odstup, ultrarychlý asfalt z Koňkovic, po motorkářsku kolínkem dovnitř, ale iluze o mém umění mi bere opět Sandra, když mě střihne venkem v jedné zatáčce a na odbočce ještě odbrzdí další dva typy. V dalším kopci jí to směrem nahoru vracím a háknu opět borce z Vystrkovské štafety. Padák dolů k řece, nikdo za náma, pokus o časovkářské zalehnutí (asi tak na dvě vteřiny, nemá to tam význam). Kořeny za Františkodolem zarostlé jak škarpa, ovšem eliťáci před námi to již notně odrbali, tak se jede celkem pohůdkově. Najednou, kde se vzal tu se vzal, Franta zezadu na své nové 29ce. Tepy nahoru, Franta si to frekvenčně točí jak na pouti, úsek před stoupáním na Lipnici nic nenapovídá, ve 3 to domlátíme k Radostovicím, kde to na poslední chvíli stíháme před „závodním“ traktorem na hlavní. Hned zkraje to tam Franťoun láduje, aby bylo jasno, kdo tu bude diktovat, chvíli mi trvá, než se rozpomenu, Míru necháváme za námi. V kopci míjíme skupinu čundráků, tipují nás na závodníky, tak povídám Frantovi, že je to dobré, že nás poznali. Frantovi to teda v technice jede jak z alabastru, co chvíli lepím díru, těsně pod vrcholem mi ještě sportovně křikne auto na hlavní, tak jen tak tak, že to do něj nepošlu, nahoře u hradeb už jsme ale zase sjetí. Občerstvovačka se správně přesunula na rovinatý úsek před hrad než v minulých letech, kde byla ve sjezdu, přesto neberu ani tužku. Sjezd z Lipnice opět v mém podání „král šneků“, ve výjezdu k hájovně rozdíl zase na nule, vidina asfaltového úseku a vzájemné pomoci mě nechává klidným. Franta ovšem čekat nehodlá, plápolám 20metrů za ním a ani za svět ho nesjíždím, před námi se navíc vyloupne Koubeček ve dvojici s dalším týpkem, ovšem Ti spolupracují, takže na asfaltu nemáme nárok. Věřím si na výjezd na Orlík, vepředu to tam trhá nejprve Koubeček a pak do toho vletí Franta, mně někdo vypíná nohy, na kašpara to sotva vyšplhám, nahoře už nevidím ani jednoho. Časovka jednotlivců začíná a to o ní ještě nevím, motáky v lese před Humpolcem, trudomyslnost se začíná pomalu dostavovat a hlaďák už je také na cestě. Na obžerstvovačce ve městě beru banán (vůbec poprvé tu stavím), posílám tam ještě celou tyčku, s obojím se bavím prakticky až za značku města. Ke Světlickému dvoru čistej protivítr, před ani za mnou o autobus nikdo, v lese k Proseči je to bída s nouzí, za vsí jakbysmet. Konečně Rejčkov přede mnou, v kopci parádně fandí vystrkovští Víťa s Jindrou (ten čeká na parťáka ze štafety). Za Rejčkovem už v kopci myslím, že snad začnu couvat, upřímně nevím, jak se budu přemlouvat k běhu, aby toho nebylo málo, tak v nohách už začínají brnkat křeče. Motačka v lese, sjezd k chatě si aspoň trochu užiju „dveřma“ napřed, tím ale Radovanovy radovánky na další hodinu končí. 1:58 hod čas kola je slušný propadák, vloni o 10 minut lepší. Nejrychlejší dle předpokladů Venca Holub za 1:46hod.

Výběh depem snad ještě důstojný, zbytek prvních dvou kilometrů je (ne)pěkná procházka. Nahoru po sjezdovce srknu prvního gela, lesem kupodivu celkem obstojná cupitačka, ovšem po chvilce mi správné pojetí předvede Jindra Musil z vystrkovské štafety, když mě přelítne jak patník. Obě stehna už permanentně v křeči, do kopce se to ještě nechá, ale v klesavé pasáži to je teprve pošušňáníčko. Přípravek od Nutrendu funguje asi tak 5 vteřin, pak návrat do zakyseleného stavu. Výšlap k rozhledně, u kluků na občerstvovačce tankuju jontáč, zatímco přibíhá Venca Kubec. Zevrubně mu popíšu následující kilometry, natáhne krok a do pár vteřin o něm nevím, stejně tak o zbylých dvou borcích. Čekám na zafungování přijatých tekutin, ale marně. Cestou ke skutečnému vrcholu málem hodím kušnu, když mě křeč chytne zezadu ve stehně, potichu jdu a hlasitě nadávám, další borci mě míjí zleva zprava. Posílám tam Turbáče, kterého jsem měl původně na poslední km, kupodivu celkem zabírá, konečně se to dá nazvat alespoň parodií na běh. Hypnotizuju každou šipečku na stromě, aby tam bylo číslo značící další km, těsně nad Dobrovítovou Lhotou jde přese mě vrchní masér Osvald (ze štafety od kamaráda Miguela), lupne mě jak malinu. Cesta se zase trochu zvedá, cupitačka celkem funguje a dokonce tím mikroskopickým tempem doháním borce přede mnou. Zaplať šmoula se už objevuje zaparkované auto značící poslední občerstvovačku, padák dolů ke zřícenině, za námi zase kroky, skáče nás další typ. Diskuzi v hlavě nad tématem chůze vs poloběh doteď častěji vyhrával zastánce chůze, nyní touha po důstojném konci vše obrací. Prvého borce necháváme těsně před „posvátnou“ loukou za námi, druhý mě ale dostává tím, že i kolmou část na louku běží, proti tomu už žádné eso ani spodky z rukávu vytáhnout neumím. Ultimo kilometro, výšlap na asfaltku pod chatou, za mnou nikdo, takže pěšmo, na cestě už čeká Miguel na biku, prohodíme pár slov, zatímco se škrábu nahoru k cíli. Běh přes hodinu jen podtrhuje dojem z (ne)předvedeného výkonu.

Čas 3:13:29, 23. místo, prakticky nemožné hledat pozitiva, zhoršení o více než !20! minut. Na čele se děly ale mnohem chvályhodnější věci. Z vody tradičně první Kamil, v závěsu s Davidem Jandou a Ondrou Hromádkou. Po nich ovšem roztáčí svůj motor Venca a tvoří s Davidem na čele úderné duo, které jim vydrží až za Lipnici. Tam Venca zjišťuje, že je dotahují další borci, s Davidem se loučí a jednoduše „na Cancellaru“ odjíždí. Do depa k chatě si přiváží nevelký náskok 1:15min a s očekáváním slušné přetahované se pouští do poslední disciplíny. Za ním zuří boj o top 5 i top 10, pospolu přijíždí věkem ještě junior Petr Velíšek s Davidem, za nimi smečka tradičních Xterráků (mimojiné Ondra Pajer, Bery, Petr Miláček, Franta, Koubeček). Vašek si z toho však na čele hlavu nedělá, náskok ještě navyšuje a v cíli má čas 2:40:29, náskok více než 6minut (nejrychlejší kolo a běh absolutně, nepočítaje štafety). David Janda slibně rozběhnutý závod nakonec neudrží a na běhu se přes něj dostává Petr Velíšek – stříbro, a skvěle finišující Dan Novotný – bronz. Absolutní top 5 uzavírá štafeta Mrkvička, Fila a Exner. Boj o další příčky pak na běhu urve nezlomný Franta, parádní souboj na trati musel svádět s ledečským Petrem Miláčkem a vystrkovským Koubečkem. Síly na závěr už nezbyly vždy neskutečnému Ondrovi Pajerovi, krize postihuje Beryho, Ondrovi Hromádkovi a Jindrovi Procházkovi běh také nechutná tak, jako předešlé dvě aktivity a propadají se polem závodníků. Mezi ženami nemá přemožitelku Alča Křikavová, když na kole předjíždí mocně zahajující, ale záhy vadnoucí Sandru, před depem kola jí ještě střihne ve výsledku druhá Běla Steinbachová.

Tomáš Slavata si střihnul závod také a pár minut po svém doběhu (mimochodem 38. v cíli) už jde zabavit široké pole malých závodníků. Než jsou všichni dospěláci v cíli, vše je odbyto a za přikusování prasátka a posrkávání pivsona rozebíráme průběh závodu. S vyhlašováním pak končí i celý závodní den, jenž zase doplnil něco do tajenky Melechovského poháru.

POHÁROVÉ OHLÉDNUTÍ

Sezóna 2012 pro většinu z nás skončila a s ní i seriál závodů o Pohár Melechova. V něm každoročně vítězí ti nejuniverzálnější bojovníci, protože musí umět prokázat kvality v alespoň 5 - svým charakterem různorodých - závodech ze 6. Pojďme se ohlédnout zpátky a zrekapitulovat, jak se pořadí v průběhu roku vyvíjelo závod od závodu.

Zahajovacím podnikem byla Vilémovická 120 – štafetový závod dvojic na MTB okruhu vypsaný na 2 hodiny. Ideální pro výbušné závodníky, kteří se dokáží zhruba na čtvrt hodiny kousnout a jet na maximum. Letošní termín se kryl s pořádáním MČR v maratónu na Šele, takže chyběli specialisté objíždějící i Český pohár. Tito borci však nemají ambice útočit na Pohár melechovský, takže i když 10 bodů za nejlepší zajetý čas bral Catusák Mirek Vodička, nejlépe do celkového pořadí nakročil Ondra Hromádka. V závěsu za ním bral hodně slušné body Petr Svatek, který si „na krev“ střihnul první kolo a zbytek závodu pojal coby štafeta – jednotlivec jako trénink na Jihlavskou 24hodinovku. Do bodového přídělu začínajícího číslem 9 se pak vešel už jen Martin Knytl, další adept - Petr Casků - už také ví, jaké je to vyhrát celý seriál, si připsal o pár desetin méně. Pepa Svoboda si vylepšil svůj rekord a bodově také tolik nezaostal. Kdo však závod vypustil úplně, byl Franta Tichý, který se přijel podívat na „žiletce“ pouze jako divák. Tuto úlohu si vybral i navrátilec Jirka Beránek, jenž měl letos dění v Poháru také rozdmýchat. Není ovšem nic ztraceno – jeden závod se vynechat může.

Silniční závod Kolem Melechova načnul sérii letních klání a byl zároveň poslední šancí pro ty, jež nebyli ve Vilémovicích a chtěli do Poháru promluvit. 10 bodů za vítězství bral ve spurtu Zdeněk Machač, ale zajímavější pro nás byl 3. Venca Holub, který už vloni svým „letním“ hattrickem nahnal ostatním strach, že si snad chce sáhnout i na celkové vítězství. Petr Svatků opět potvrdil své silničářské kvality, vzal téměř 9,8 bodu a imaginárně se oblékl „do žlutého“. Na druhé pozici se ocitnul Ondra Hromádka, jenž se sice v závodě nedokázal probojovat do té „správné“ skupiny, ale i tak to stačilo. Na třetí místo poskočil Martin Knytl, který si sice částečně spravil chuť po loňském defektu, ale i tak mu úsměv na tváři v cíli chyběl, poněvadž v posledních kilometrech ho několikerými nástupy setřásl Franta Tichý a dorazil o pár vteřin dříve. Nepřipustil tak pochybnosti o jeho pohárových ambicích. Luxusně zajel Pepa Svoboda, který porazil i Ondru a prokázal svojí cyklistickou formu. Dostal se tím na průběžnou 4. příčku.

Jubilejní 15. ročník Melechovského silničního triatlonu se už potřetí v řadě stal kořistí Vaška Holuba a svým super časem zredukoval body borců, kteří skončili za ním. Už tady si vytvořil náskok, ze kterého by potom na podzim při bězích mohl těžit. Franta Tichý na 9. místě a 9,251 bodu, nejblíže za ním Petr Svatek a zajistil si tím průběžné vedení. Ondra H. na konci druhé desítky a Martin K. až ve třetí už zaostali výrazněji a hlavně slabá běžecká část je stála postavení výše. Oba však druhé, resp. třetí místo v Poháru zatím udrželi. Také Pepovi Svobodovi se moc nedařilo a ztracené body ho asi ve finále mrzely.

Poslední srpnová sobota a Xterra Melechov – „královna“ celé hexalogie. Plný počet bodů za vítězství nebere nikdo jiný než Venca Holub v novém traťovém rekordu (-5minut) a druhému v cíli nadělí necelé 4minuty. Za 3 absolvované závody má bez 3 tisícin plných 30 bodů a katapultuje ho to na průběžnou 4. příčku. Franta i přes 5 minutové zlepšení svého osobáku doráží až 10 minut po Vaškovi a ztrácí na něj opět cenné body. Na startu chybí jak Petr Svatek, tak Martin Knytl, který dal přednost silničnímu Králi Šumavy a přenechávají tak oba svá pódiová postavení. Výborným výsledkem si po silničním triatlonu spravil chuť Pepa Svoboda a dostává se na stříbrnou pozici, za ním jeho týmový parťák Vláďa Trýb. Do „trikotu“ vedoucího závodníka se obléká Ondra H., ale o spokojenosti v cíli závodu, který se mu podařilo už jednou v minulosti vyhrát, nemůže být ani řeč.

Říjnové běžecké kritérium Běh Šeptouchovem mělo definitivně rozlousknout, zda si Vašek Holub bude chtít zařadit mezi četnou sbírku pohárů i ten Melechovský. Vloni dal přednost účasti na MTB Grand Prix Plzeň, letos nevíme, každopádně na startu chyběl a usnadnil tak cestu Frantovi. Ten nenechává nic náhodě, na prvního Jirku Brychtu ztrácí titěrných 10 vteřin a buduje si tím náskok k závěrečnému zúčtování. Martin Knytl sice o pár vteřinek Petra Svatka udolá, ale na Frantu oba ztrácí hodně a i rozdíl mezi nimi to neřeší. Ondra Hromádka dobíhá o další 3 minuty později, „žluťáka“ ještě udrží, ale závěrečné škrtání nejhoršího výsledku v Poháru ho jisto jistě z trůnu sesadí, stejně tak druhého Pepu Svobodu i třetího Vláďu Trýba.

Před závěrečným X-Krosem Stvořidla byla situace (po teoretickém proškrtání nejhorších výsledků) následující – Frantova pozice byla ohrozitelná asi tak jako Wigginsova na Tour de France, druhý Petr Svatek měl podobný (více než 3minutový) náskok na Martina Knytla, a pokud se chtěl Ondra Hromádka udržet na bedně, stačilo mu pouze o více než 12 vteřin Martina porazit a bral by místo něj bronz.

V cíli se jako první raduje Jarda Vítek, ale důvod k radosti má i druhý Franta Tichý, který tím získává čistý pohárový hattrick se ziskem 47,399 bodů. Petr Svatek dobíhá jako 9. a jistí si svou druhou pozici s 45,338 body. Martin Knytl sice ukrajuje malou část z Petrova náskoku, ale stačí to „pouze“ na bronz s 44,134 body. Ondra Hromádků se nakonec „nekousnul“ a v cíli ztrácí další 3 minuty. Zbyde na něj tedy nepopulární čtvrtá příčka. Pepa Svoboda končí na páté pozici.

V ženách už několik let po sobě nenašla přemožitelku Sandra Pytlíková. Může se zdát, že je jednoduché objet aspoň pět závodů a pak si přijet pro pohár, ale když se jí ještě za ta léta žádná ze závodnic nedokázala postavit, tak to asi tak snadné nebude. Potenciál je určitě v Martině Pelánové, která umí jak na silnici tak na biku, neztratila by se rozhodně i Anička Kolářová z Catusu, musela by ovšem oprášit běžecké boty. Tak uvidíme, jestli se dívky příští rok „pochlapí“.

V mužích je situace rozhodně našlapanější, i když dva roky po sobě bylo obsazení bedny totožné. Většina závodníků se zaměřuje spíše na „etapová“ vítězství, ale je zde pořád několik borců, kteří by zamíchali i celým Pohárem. Vyjma již zmiňovaného Vaška Holuba je to např. humpolecký Lukáš Jirák nebo Ondra Pajer, který by klukům z pódia slušně zatopil.

Budeme se tedy těšit na ročník 2013.

Celý pořadatelský tým Vám děkuje za přízeň a ani v zimní přestávce na sport nezapomínejte, ať se zde může za rok  psát třeba právě o Vás.

POHÁR MELECHOVA 2010 : 1.TICHÝ, 2.SVATEK, 3.SVOBODA

2010_11_06_150

Když na konci loňské sezony ve Stvořidlech Franta Tichý prohlásil, že se pokusí za rok vyhrát Pohár Melechova, málokdo pochyboval, že se mu to nepodaří. Je faktem že nyní při detailnějším rozboru jeho letošních výsledků se nezdá že jde o suverénní vítězství, ale tam kde Frantovi nepřálo štěstí či momentální forma , nasadil a zabodoval svou urputností. Pojďme si to vzít popořádku.

Vilémovická 120ka: 19. místo sice není u Franty žádné umístění ale z jeho konkurentů lépe zabodoval jen Pepa Svoboda z Vystrkova, Petr Svatek zde dokonce až 25.příčka.

Druhý závod sezony už dopadl pro všechny tři borce výrazně lépe. Na  Kolem Melechova se možná i díky absenci silničních specialistů  (kteří z důvodu velmi špatného počasí nedorazili),  všichni tři umístili v těsném závěsu za vítězem. Zde se také potvrdilo že Petr Svatek si na silnici oproti terénu dost věří, v mini souboji totiž Frantu poráží. Pořadí: 2.Svatek, 4.Tichý, 6.Svoboda.

Na triatlonu Melechov Tichý Svatkovi vše vrací : 4. Tichý, 10.Svatek, 13.Svoboda.

Xterra: Frantův útok na zlatý hatrick (vyhrál totiž předešlé dva ročníky) se bortí na technických problémech při mtb části. Petr dlouho avizoval že se z pracovních důvodů nemůže xterry zúčastnit a tak nakonec nejvíce boduje 5.místem Pepa Svoboda. Přesto přesevšechno si po čtyřech závodech  první příčku s mírným náskokem drží Tichý, 2.Svoboda, 3.Svatek. A protože už zbývaly jen závody běžecké , tedy závody v disciplíně v které Tichý moc slabin nemá, pozice ostatních byla dost těžká. A  tak se mezi Pepou Svobodou a Petrem Svatkem rozhořel spíše souboj o druhé místo .

Pátý závod sezony Běh Šeptouchovem: zde je v celkovém pořadí lepší než Tichý  jen elitní  běžec Jiří Brychta z Havlíčkova Brodu, Svatek celkově sedmý, 18. Svoboda. Zde se ukázalo že  Petr Svatek se rok od roku  výkonnostně nezlepšuje jen v cyklistice ale i v běhu kde se začíná přeřazovat ze skupiny průměrných běžců  k těm rychlejším. 

Před posledním závodem  to znamenalo toto. Tichý je na 99,9 % vítěz, pokud Svatek nepokazí, doběhne si pro druhé místo, a to samé platilo pro Pepu  Svobodu. Pokud nepokazí nedá tím šanci ze čtvrté příčky dotírajícímu Martinu Knytlovi a skončí tak třetí. Předpoklady se vyplnily na sto procent. Svým prvním plným počtem bodů za celkové vítězství v závodě si Franta doběhl pro Pohár. Druhý jak v Krosu tak v Poháru skončil Petr Svatek. A třetí stejně jako loni Pepa Svoboda.

Pohár Melechova má letos i svou vítězku Sandru Pytlíkovou z Cykloklubu Havlíčkův Brod, která se mnohdy srdnatě potýkala s mužskou převahou a patří ji naše gratulace.

2010_11_06_143

Další články...

  1. MARŤAS REPORT XKS 12