X KROS STVOŘIDLA 2012

Začátek listopadu je nejenom časem vzpomínkovým a dušičkovým, ale také dobou, kdy ve Stvořidlech vrcholí Melechovský seriál závodů. V sobotní ráno se to tady opět po roce hemžilo hloučky více či méně zdatných běžců, na které čekala 3,5km trasa vedoucí po skalách, kořenech i korytem potoka (jak někdo na startu podotknul – s asi 1000m převýšením). Ještě týden před závodem to vypadalo, že ve startovném bude zahrnuto i půjčení sněžnic, ale kluci melechovský se opět pochlapili a nezapomněli od dodavatele objednat kromě jonťáků, čaje a guláše také super počasí s teplotami okolo 10stupňů. Cestu do Stvořidel si letos našlo zase o pár sportovců více než vloni (49 proti loňským 43) a s kvantitou přibývá i kvalita závodníků. Sice nedorazili borci z Eurofoamu Sport Team (rodina Smetanova), kteří vloni svými výkony rozčeřili už tak peřejnaté Stvořidelské vody, ledečský Tomáš Dvořáků, ani stálice Vláďa Trýbů toho času na ping-pongovém dvoj-utkání, ale plně je zastoupili jiní – kromě dnes už skoro inventáře závodu – Franta Tichů mi promine (vítězství 4x po sobě) – se na start postavili Jirka Beránek (jistě si chtěl spravit chuť po loňské smůle), Ondra Pajer (byl hodně vidět na obou triatlonech), Petr Miláček, Petr Svatků, Ondra Hromádka, Franta Tichý junior, samozřejmě záplava Vystrkováků v čele s Pepou Svobodou a mnozí další. I něžnější část populace se umí blýsknout skvělými sportovními výkony a letos se o to pokusil rekordní počet 9 žen – obhajovat juniorské vítězství přijela Daniela Pártlová, to pohárové stálice Sandra Pytlíková a svou závodní běžeckou premiéru si mimojiné odbyla i moje ségra Verča. Za kmenový Melechov Team se zúčastnil pouze Vláďa Veleta. Marcel Pašků v běžeckém oblečení a se startovní pistolí v ruce na startu ve mně nejprve vzbuzoval podezření, že si chce cestu na bednu proklestit i za cenu drsnější redukce startovního pole, ale nakonec zůstalo pouze u jednoho výstřelu a poté se šel věnovat časomíře.

11. hodina odbyla a takřka padesátičlenné pole se dává do pohybu. Taktika je za ty roky pořád stejná – držet se co nejvíc vepředu, než se to v prvním kopci ucpe. Ticho na asfaltu narušuje pouze Frantovo stepování s tretrami, držim se tak ve druhé řadě vedle Peťase a Petra Miláčkovýho. Už na louce za to bere – pro mě neznámý – Jarda Vítek a má tak 10m náskok. Prohodím něco ve smyslu, že je tady asi prvně a neví co ho čeká – to se ale sakra pletu. Čelo to nechává bez povšimnutí, nikdo ho nestíhá a zatímco se otáčíme u potůčku, Jarda už nabíhá do prvního kopce. Peťas jde přede mě, já se snažím chvíli běžet, ale pak jdu a je to stejně rychlý jako cupitání ostatních. Na louce nad už je pole natažený, seběh korytem dolů k lanu je jak veřejný bruslení. Mladej Franta Tichů to tam posílá vedle nás a po zádech to sjíždí skoro až k otáčce u lana. Sápu se tam okolo stromu a instinktivně sahám po provaze, ale ouha – nikde nic. Neni čas řešit, kde je a po vzoru ostatních se chytám za kořeny a po čtyřech se plazíme nahoru. Cesta je nekonečná a během lezení nadávám, kde je to lano. Od fotografa dostanu odpověď, že tak metr nade mnou a má pravdu ten chlapec. Jenže v tu chvíli už mi je to plat prtný, páč už sme na kamenech a tam už to jde i bez něj. Konečně nahoře, Frantovi Jr. se moc rozbíhat nechce a tak jdu před něj, Peťas a zbytek už mají trochu náskok. Následuje houpavá část – z kopce to chce poslat, aby se pak člověk dostal setrvačností co nejvýš. Celkem se to daří, dobíhám týpka přede mnou – chvíli se za ním držím, skrz potok skáčeme ještě spolu, ale pak mě sportovně pouští. Jen co se vyběhne z koryta, přichází dlouhej technickej seběh (tady sem vloni Petrovi Svatkovýmu nastoupil). Je kousek přede mnou, ale stačí pár skoků a sem už hned za ním. Na nic nečekám, jdu po kamenu přes něj a čekám co bude. Dole „na brzdy“ a znovu po stezce mírně do kopce, Peťas kousek za mnou. Chvíli se stoupá a pak to padá před odbočku k poslednímu kopci, kde fandí Jirka Mašek. Natahuju krok na max, náběh do stoupání a Jirka hlásí – „toho dáš...“. Adrenalinu mám plný trenýrky, laktátu pro změnu nohy, ale drápu se tam co to dá. Petrovo funění pomalu odeznívá, ale stejně se bojim ohlídnout. Pomalu se ve svahu přibližuju k postavě přede mnou a je to Petr Miláčků. Nechávám tam všechno, ale stahuju ho jenom tak na 10m a už zase sbíháme dolů k řece.Njn, potřeboval bych tam ještě jeden kopec. Tam mi Petr zase pomalu poodskakuje, při obrátce jenom periferně kontroluju dění za sebou, ale do cíle ještě sakra daleko. Už nevim co bych s plícema udělal, snažim si trochu odfrknout, ale zůstává spíš u přání. Po kamenech a kořenech skáču jak tajtrlik, ale i tak se k Petrovi zas trochu přibližuju. Stezka končí, krátký kopeček u Rodrigovy skály a už sme na louce. V hlavě si pořád opakuju, že už je to kousíček a že to musim udržet, i kdybych tam měl chcípnout. Na cílovej spurt to ovšem stejně moc nevidim. Petr přede mnou tak 20m, na stejnou vzdálenost má on před sebou Ondru Pajerovýho, za sebe se odvážim kouknout až při náběhu na asfalt. Peťas Svatků za mnou tak 70m a za sebou má nalepenýho Frantu jr. Cajk, to už klapne...

Cíl je tady. Čas 19:46,18 (-8 vteřin proti loňsku) je nad moje očekávání – poté, co sme se nahoru na skálu plácali bez provazu a mým zpomaleným tancováním po šutrech u řeky, sem nečekal čas pod 20minut. 8. místo celkově už zas taková hitparáda není, ale pořád lepší než drátem do voka. Konkurence byla letos opět jednoduše silnější. A jak to probíhalo na úplném čele závodu?

Už na začátku uniklý Jaroslav Vítek si běžel prakticky svůj závod a ohrozit ho nebyli schopní ani kluci z Catusu. Ti se až do posledního kopce drželi pospolu ještě s Ondrou Pajerovým, za nimi hned v závěsu David Konůpek a Martin Nehyba, pak už ztrácející Petr Miláčků. Jirka Beránků si v seběhu k řece vytvořil menší náskok na Frantu a držel ho ještě nějaký kus podél řeky, ovšem v technickém terénu je Franta jako doma, za chvíli si Beryho seběhnul, šel přes něj a do cíle minimální náskok udržel. Za nimi se ještě tvrdě bojovalo o bednu – Ondra Pajerů nápor zezadu nevydržel, na kořenech to poslal k zemi a za chvíli se přes něj dostal jak borec z Brodu tak z chotěbořského Turba. Ti si to potom rozdali ve spurtu, kde byl šťastnější David Konůpek.

Pořadí v cíli tedy je: celkový vítěz i kategorie M49 Jarda Vítek (18:03,37), 2.místo Franta Tichý (18:33,62 – o víc jak půlminutu horší než vloni) – doplní si tak svou sadu 4 nízkých a širokých hrnečků za první místa o vyšší a praktičtější za místo druhé v M49, 3. Jirka Beránek zaostal o další 4 vteřiny, kategorii chlapů M39 však vyhrál. Čtvrtý David Konůpek (stříbro M39), 5. v cíli Martin Nehyba (bronz M39), 6. Ondra Pajerů, 7. Petr Miláček (-9 vteřin proti loňsku), 8. místo já, 9. Petr Svatek (čas 20:08 - +28 sec) – po mém předběhnutí z kopce udržoval pořád zhruba za mnou stejnou vzdálenost, ale po posledním kopci a návratu zpět už na větší stíhací manévry síly neměl. Elitní desítku uzavřel Franta Tichý ml.- ten to také několikrát za závod složil (s jeho semislickovejma podrážkama není divu) a dobíhal už víceméně na moral. Nejlepší z Vystrkováků dokončil 11. Jirka Koten, 13. místo a neuvěřitelný čas 21:39,30 pro Jiřího Němce – vítěz M+60 a nejstarší účastník na startu (ročník 1948)!! Kdybych měl deset klobouků na hlavě, tak je všechny smeknu...14. Lukáš Vorlů – po roční pauze návrat na Stvořidla. Na 15. místě Melechovský Vláďa Veleta (+33 vteřin zhoršení), 16. místem potvrdil Lukáš Jirák svojí vzrůstající formu ze Šeptouchova, Pepa Svobodů 17. místo a bronz v M49, 19. Ondra Hromádka – čas 23:10,62 (+13 vteřin zhoršení) –po loňské premiéře už věděl do čeho jde, tak to prý nebylo tak hrozný, ale „ty kopce jsou svinstvo“. Spurt pro diváky spolu svedli Melechovský Vašek Krycner a Vystrkovák junior Pavel Prokůpek – ze souboje vyšel lépe starší borec z Melechova, ale Pavlovi stejně vítězství v juniorech nevzal.

V ženách dominovala – zaměřením spíše cyklistka - Martina Pelánová (čas 27:18,62) – vítězka Z39, která v těsném finiši porazila juniorku Danielu Pártlovou (zlato Z18). Pomyslný bronz a reálné stříbro v Z39 si odvezla Verča Knytlová časem 28:54,62 – na startu se držela vzadu, ale už na louce několik holek předběhla, v posledním kopci za povzbuzování Jirky Maška pak takřka drtivě předešla ještě jednu závodnici, ale zbylé dvě už byly nad její síly. Sandra Pytlíková závod pojala také svědomitě - vylepšila si svoje osobní maximum na 29:29,05 (o neskutečné 3:19 min lepší) a patří jí bronz v Z39.

Rok od roku tento závod roste a spolu s tím se do Stvořidel sjíždí stále lepší závodníci. Zde trochu statistiky – za čas 19:37 bral v roce 2009 Franta Tichý zlato a vůbec časy pod 20 minut byly ještě do loňska jasnou zárukou umístění na bedně. Letos se pod tuto hranici vešlo 8 závodníků a bronz v chlapech visel až na hranici 19 minut! Z motivačního hlediska je tohle samozřejmě největší vzpruha k tomu, abychom se i my (když už tedy nebojujeme o příčky nejvyšší) každý rok aspoň o nějakou tu desetivteřinu posunuli. Závěrem malá metafora - 6. ročník Stvořidelského Krosu byl tou pomyslnou třešničkou na  Melechovském dortu, který nám parta lidí, seskupená kolem tohoto kopce, servírovala po kouscích celý sportovní rok. Tak se budeme těšit, co nám  upečou příští rok ;-)

autor: Martin Knytl

X Kros Stvořidla 2014

 

První listopadová sobota a v kalendáři červeně X Kros Stvořidla – poslední závod sezóny, který má být také vyvrcholením celoročního snažení v Poháru Melechova. Od Šepťáku uběhly dva týdny jak voda v Sázavě, něco jsem potrénoval, tak uvidíme, jestli nakonec tu bednu uhájím nebo spláču nad vejdělkem. Pohárová matematika je jasná – po seškrtání teoreticky nejhoršího závodu je Franta vítězem víceméně jistě už na startu, Míru Lhotskýho musím porazit nebo prohrát o vteřinu ve spurtu, Jirka Koten mi nesmí dát víc jak 40 vteřin a Libor Eremka víc jak minutu.

            Do Stvořek přijíždíme s týmovým parťákem Tomesem s předstihem, Verča bude pomáhat u prezentace a my máme dost času na obhlídku trati. Marcel hlásí, že jsou tam dvě vosí hnízda – jedno v břehu potoka a druhé pak na zpáteční cestě. Nabádá se vyvarovat ťapkání po břehu a chca nechca si namočit boty v potoce, jináč je prý vyprudíme. Pomalu už se sjíždí ostatní závodníci, pozvánka na závod byla i v časopise Běhej, tak uvidíme. Mezi přihlášenými nechybí – až na Ondru Pajera, který neúčast avizoval již v létě a jenom jí potvrdil – nikdo z pohárových adeptů, z klasických běžců je tu obhájce Jarda Vítek, „šeptouchovský vodič“ Petr Miláček, opět silná Vystrkovská sestava – sázka na dva silné oře Jirku alias Koubečka a Míru, nejlepší kurz je však vypsán na Moniku Havlů, jenž s největší pravděpodobností přetne Sandřinu dlouhou šňůru vítězství v Poháru. Ochuzeni jsou bohužel o Jindru Musila, který léčí zraněný sval. Kompletní obsazení nemají ani Equipe sans limites, kde chybí Lukáš Jirák. S Tomesem si jdem proběhnout ten doběh podél vody, Marcel liška podšitá to v jednom místě svedl k řece tak, že musí člověk buď opatrně přeskákat po kamenech nebo na férovku do vody, mně je jasný, že suchý botky mít v cíli na tuty nebudu. V prostoru startu už se to hemží závodníkama jako vosama na trati, vypadá to na účastnický rekord - 53 běžců. Pět minut do startu, nervozita vrcholí, takže se jdu ještě nad sebou „dlouze zamyslet“.

            11 hodin, startovní pole kompaktní, Marcel udílí poslední pokyny, v hlavě mi zní jenom „musíš, musíš“ a už není kam couvnout – startérka Péťa to odmávne a jde se na věc. Po asfaltu se nijak nekvaltuje, držím se vlevo kousek za čelem, vedle Tomáš, Koubeček i Míra, vepředu pomalu začíná úřadovat Jarda Vítek a první, kdo po něm jde, je Libor Eremka. Říkám si, že neví, co ho čeká, tak by ho to mohlo záhy vytrestat, ale moc tomu stejně nevěřím. Přibíháme k lesu, vepředu Jarda stíhaný Liborem a Petrem Miláčkovým, já těsně za Tomášem a Koubečkem. První výšlap – kluci to cupitaj, já volím osvědčenou rychlochůzi a na pohůdku za nima. Nahoře rozběhnout, rozkaz zní jasně – být co nejdřív u lana – rvu to na max a jdu před oba. Rudo před očima, skoro volným pádem se ocitám pod skálou, na lano peču a následuju Jirku Beránka, kterej to tam hobluje po kořenech, kousek před ním pak Franťoun. Přijde mi to jako věčnost, než se vyškrábem nahoru, Berymu to moc nechutná, v dalším kopečku konstatuje, že je „gumovej“ a pouští mě před sebe. Vím, že co nenaběhnu tady nahoře, tak nazpátek nemám proti klukům-běžcům šanci. Držím se Franty jak hovno košile, ale po chvíli se mi stejně vzdaluje. V potoce následuju rad Marcela a běžím vodou, v následným „singltrailu“ mi Franta definitivně utíká, dole napojení na cestu a zahlídnu za sebou Koubečka – ajta krajta. Netrvá to dlouho, jde přese mě a ještě mě stačí chválit – lišák jeden, klasická taktika, tohle mi udělal Jindra Procházka na Xteře – přijel, „hezky jedeš“, předjel a už jsem ho na kole neviděl :-D „Jen počkej ty kujóne, já ti ještě protáhnu perka“ myslím si a mažu to za ním. Poslední vejšlap – kousek před náma opět Franta, my s Koubečkem v závěsu za ním, všichni svorně skoro po čtyřech. Chvílema mám myšlenku, že bych mohl jít přes něj, ale po pár pikosekundách tenhle návrh nohy vetují. Nahoře to zase rozklusat je čím dál těžší, evidentně to už nechutná ani Frantovi, ale vidina posledního seběhu a návrat nám všem vlívá energii do žil. Mně teda spíš jenom přikápne, kluci se mi oba vzdalují a teď končí sranda. Dole obrátka, za mnou dunění a on Tomeso – syčák pošetřil a doslova kolem mě proletí – nechápu a ani se to nesnažím napodobit. Po kořenech a přes šutry si je pořád držím na dohled, šlápnutí do řeky zastudí, ale člověk na nějakých 180 tepech řeší trochu jiný problémy než mokro v botě. Kolem řeky je to ještě slušně zamotaný, občas myslím, že se „vsítím“ do křoví, ale za chvíli už známej kopeček před loukou. Jirka Mašků mi hlásí, že mám v poho náskok a to v tu chvíli potřebuju slyšet. Tomáš s Koubečkem asi 60 metrů přede mnou, teď už tam musím nechat snad všechno vč. trenýrek. Nekonečnej asfalt, očima hypnotizuju cílovou bránu a hlava mi počítá vteřiny po proběhnutí kluků přede mnou.

            Zaplať šmoula konec, doplňuju řadu polomrtvých závodníků podél cesty, koukám na hodinkách cílový čas 18:45 (vloni 19:20) a 7. místo v cíli. Zlepšení dobrý, ale ve stejných relacích jdou nahoru i soupeři, tak se to smazává. Jarda Vítek už je skoro vyklusanej a převlečenej – celý závod si kontroloval z čela a v megaluxusním čase 17:00 min rovných si doběhl pro čistý Stvořidelský hattrick. Za ním do poloviny trati sváděl souboj Libor Eremka s Petrem Miláčkem – tomu se v potoce vyzula bota, Libor mu trochu utekl a Petr nestačil toto manko na zpáteční cestě vymazat. Libor si přibíhá v čase 17:33 pro druhé místo, Petr 8 vteřin za ním bere pomyslný bronz v absolutním pořadí. Franta Tichý si jistí 4. příčku časem 18:03, jen 6 vteřin za ním dobíhá Tomáš Dvořák a uzavírá podium - zpáteční cestu skoro proletí, dotahuje se na Koubečka a na asfaltu mu nastupuje. Jirka Koten tedy 6. v čase 18:19, já o 26 vteřin po něm. Míra Lhotský celý závod v kopcích krapet ztrácel, na rovině to však stáhnul a nakonec přibíhá jenom 15 vteřin po mně na 8. pozici, 9. v cíli pak jeho týmový kolega Pavel Prokůpek – čas 19:25, neskutečný zlepšení 1:11 min proti loňsku, čepec dolů a palec nahoru. Top Ten uzavírá Jirka Beránků – tomu to dnes vůbec nevonělo, čas 20:15. V ženách si prvenství připisuje Lída Vermešová z Havlíčkova Brodu časem 24:04 min, druhé místo patří humpolecké Markétě Nešetřilové (26:12 min) a bronz pak vystrkovské závodnici Monice Havlů (27:36 min). Za zmínku stojí i dva devítiletí kluci Filip Nosek a Matěj Vítek, kteří svými výkony a časy v cíli (24:22 resp. 25:06) zaskočili nejednoho o generaci staršího borce.

            Závěrečný běh napsal tečku i za celoročním Pohárem Melechova. V ženské kategorii letos našla Sandra Pytlíková po 5ti leté melechovské nadvládě přemožitelku, když jí porazila Monika Havlů. V mužích byla konkurence o poznání větší a adeptů na celkové vítězství bylo před Krosem prakticky 5. Bramborová medaile ze Stvořidel stačila Frantovi Tichému, aby se po roční odmlce opět vyhoupnul na nejvyšší pozici a převzal tak vládu nad Melechovem. Libor Eremka nebyl před závodem úplně blízko bedně, ale skvělým výkonem se i k jeho překvapení katapultoval až na druhou příčku. Třetí místo už počtvrté v řadě zbylo na Martina Knytla, jemuž na stříbro chybělo 20 vteřin (přepočteno na X Kros). Čtvrté místo si nakonec vybojoval Jirka Koten, který o „prsa“ porazil Míru Lhotského (3 vteřiny) a na bednu mu chybělo vteřin 15.

            Vítězům se sluší zatleskat, poražené poplácat po ramenou, ale všichni si určitě odváží pocit z krásně strávené soboty s partou lidí, kteří mají společný zájem o čistý a férový sport, navíc v nádherné krajině.

            Za pořadatelské sdružení Melechov Vám děkuji za celoroční přízeň, přeji zasloužený odpočinek po náročné sezóně a už teď se těším, že o Vás budu moci psát i v roce následujícím.

Sportu zdar!!! :-)

           

X Kros Stvořidla 2015

           

        

Zavírák melechovské sezony, podzimní běžecko/lezecká perlička – X Kros Stvořidla – je tady, týden před její starší sestrou Velkou Kunratickou, letos to padá ještě do října. Technicky velenáročná 3,5km trať nechává vyniknout i ne vyloženě běžce specialisty, ovšem v nohách to musí mít člověk tak jak tak. Trénink na schodech a pak sprint na krev „na značku“ je ideální příprava, v několika týdnech před si takto spestřuju popracovní dobu. Karty v Poháru Melechova jsou celkem jasně rozdány, i když náskok minuta půl před dotírajícím Tomášem Dvořákem mě úplně v klidu vyspat nedá, stát se může úplně cokoliv. V holkách se zdá být před závodem již rozhodnuto, nepředokládám, že by Markéta Nešetřilová dostala od Alči Křikavové dvě minuty.

V pátek ještě klasika podzimní uspávací počasí, ale sobota ráno azuro, vypadá to na epesní den. Na Stvořkách jsme ještě před oficiální prezenčkou, ale parkoviště už se začíná hemžit závoďákama – samozřejmě nechybí kometa letošní sezony Petr Miláček, dále matador Franta Tichý starší spolu s Frantou juniorem, ultramaratonec Libor Eremka (vloni tu vylovil stříbro), borci z Vystrkova v čele s Koubečkem a Vláďou Trýbem, od nás z týmu pak samozřejmě Tomeso, završit své úspěšné tažení přijel i Luboš Němců. Netradičně početná je i skupina ze světelského AZ týmu vedená Alčou Křikavovou, která chce jistě ještě zvrátit Pohár ve svůj prospěch, za humpolecký Équipe sans limites tu vlajku nese pouze Libor Voplakal, Alčina pohárová soupeřka Markéta si může dovolit vynechat jeden závod a spoléhá na svůj komfortní náskok. Favoritů na „etapový“ vavřín je víc, při neúčasti několikanásobného vítěze Jardy Vítka je situace otevřená, favorizuju Peťase, ale Libor mu to asi nedá zadarmo. Poprvé se na Stvořidlech ukazuje i havlíčkobrodská střela Lada Nováková, která úspěšně prohání ženy na všech republikových tratích od dráhy po přespolní běhy. Sakum prásk 37 chlapů a 13 žen.

Obligátní předstartovní rozprava, Marcel hlásí, že letos chybí vosy i brod, držím druhou lajnu, pole position přenechávám nadupanějším chrtům. Startovní výstřel a jde se na to. Jak střelenej hned od lajny vyletí Libor, hned za ním kontruje Petr, zbytek se ani nesnaží na nástup reagovat. Jsem nezvykle vepředu, i rychlonožkové Tomeso , Franta a Koubeček vyčkávají, na louce se probíjím na čelo a do terénu to zavádím ze 3.místa – úplně ideální, za zadkem vyloženě cejtím Frantovy tretry. První kopec osvědčenou rychlochůzí, smečka za mnou, na mezilouce pomalu stahujem náskok uprchlíků, padák dolů ke skále a Franťoun bez brzd jde záhy přese mě, je to čaroděj. Na skálu po čtyřech, po laně nikdo neleze, nahoře už je čelo pospolu. Nikomu se nechce z nuly rozbíhat, rachot jak blázen, visim očima na borci přede mnou, Liborovi začíná docházet vítr v plachtách a Petr ho cvakne.Houpavá pasáž, totální rudo před očima, ale v pořadí žádný přesejpky, Frantu na dosah, za mnou tušim Tomesa. Seběh k potoku, Tomesa na krku, dávám bacha, abych se tam nevychechtal, uff konečně z korejtka venku. Singl mezi stromama přes kameny a klády, tohle má bejt můj parket, ale dneska sem totálně podělanej škrob, Franta mizí. Dole na brzdy, ostrá pravá, rozběh jak stará kobyla, Tomeso jde přese mě jak kolem patníku. Stačím jen vyhrknout „jeď ty bejku“ a dál filtruju vzduch kolem. Peťas je zmizelej, do posledního kopce jdou další tři na sobě, Libor úplně svěží nevypadá a Franta s Tomem ho cvaknou. V kopci je ještě dolezu, ale jakmile se to narovná, jsem bez nároku, i v mokrým listí je cejtit smrad z pálení gumy na podrážkách. Opět singláč mezi stromama, zatracenej hrudní pás mi začíná padat, tak ho radši sundám hned. Obrátka doleva a jde se kurz cíl. Před sebou už nikoho nevidim, za sebe se strachy ani nekoukám, čekám každou pikosekundou Koubečka, přesně jako vloni. Už nejni kam zrychlovat, po chvíli ticha za mnou vážně dusot, plavu mezi šutrama a oddaluju předběhnutí jak to jde, ale stejně jde borec přes – a nejni to Koubeček ale obr Míra Seidl –dvoumetrovým krokem elegantně gumuje budr za budrem, zatímco já sem tam jak jednonohá baletka. Hypnotizuju trasu a vyhlížím Rodrigovu skálu, Jirka Mašků hlásí nejkrásnější větou „nikdo dlouho za tebou“, mně však dělá víc starostí Tomeso a jeho rychlost MACH 3 přede mnou. Louka, hlava velí šrot, ovšem plíce na prach a nohy jsou už na omezovači, v dálce nabíhá na asfalt Franta, stíhám Míru, rozestup konstantní. Asfalt nekonečně dlouhej, už dál nechci, oči přitahujou slavobránu,hlavou mi běží jenom „makej, přece to neztratíš v posledních metrech“.

Zaplať šmoula je to tam, 6. v cíli a čas 18:56 – myslel jsem si na vo fous lepčí, ale co se dá dělat, umístění proti loňsku o stupínek lepší je koukatelnější. A co Ti chrti vepředu? Jak bylo zmíněno, po posledním kopci a seběhu k řece se definitivně vzdaluje Peťas, stíhací letka za ním je zpočátku na kamenech pospolu, ale postupně Libor zahřívá svůj motor a buduje si náskok. Tomeso se lepí na Frantu, oba vysokootáčkoví borci vyběhnou z lesa na sobě, Tomeso vsází vše na jednu kartu a hned na začátku louky nastupuje, Franta už nenajde odpověď, zatímco Tomáš politej snad všema živejma vodama letí do Libora. Peťas Miláček už pod slavobránou zvedá zaslouženě ruce (17:53) a po inženýrsku řečeno „autorizuje“ své etapové i pohárové vítězství, Libor za ním musí ještě v posledních metrech přišlápnout, aby stříbro udržel (17:58), Tomáš bere o další tři vteřiny bronz. Franta Tichý na celkové bramboře (18:05), top 5 uzavírá Míra Seidl (18:43). Koubeček letos až po mně 7., naopak raketově nahoru vyletěl další Vystrkovák Vláďa Trýbů na 8.pozici (zlepšení o 1:44 min z 18.místa vloni), 9. pak Luboš Novák (taktéž posun nahoru o 1:00 min a 6 míst), elitní desítku uzavírá s časem 21:15 první žena v cíli - Lada Nováková. V interním Vystrkovském souboji bere bronz jejich nejmladší pistolník Matouš Prokůpek (11. místo), Alča Křikavová luxusním výkonem v čase 23:09 sklízí stříbrný hrneček, bronzový pak ledečská odchovankyně Dana Koudelová.

Stvořidelský kros je jedním z mála závodů, o kterých si v cíli delší dobu povídáte než strávíte na trati, před samotným "hrnečkovým" ceremoniálem stíháme ještě spořádat zasloužený cílový guláš, aby pak už mohli být oceněni nejlepší krosaři a krosařky a sklidit naše ovace. Stylově se pak v podzimním slunci loučíme se Stvořidlama a celou melechovskou sezónou. Tak naviděnou příště 8-)

P.S. Rekapitulace Poháru Melechova v samostatném článku již brzy.

.

Další články...

  1. Report Marťas TM 2016